Duchové se rozprchají a za milenci naplní se krajina mlhou.)“
Švanda a Dorotka se obejmou a Švanda s kletbou odhodí své dudy. Tu se objeví Vocilka, popadne dudy a utíká s nimi pryč. Lesní panovnice Rosavě navrátí podobu víly, za to, že láska jejího syna a Dorotky zvítězila.
V tomto dramatu je mnoho pohádkových motivů - lesní panny, duchové, ale i princezna, král,.. Švanda by se svým příběhem dal připodobnit českému Honzovi.
Tylova Svatojánská noc je směsí horoucí lásky a pověrčivosti. Odehrává se v lesní tišině, na šibeničním vrchu, kde se země otvírala. Úplně stejně se takováto noc jevila i dřívějšímu člověku - plná kouzel a tajemství. Tyl svým dramatem zobrazuje český lid a českou skutečnost. Spojením reality a světa nadpřirozených bytostí zobrazuje svět českého lidu, bohatství jeho života, jeho zpěvnost a bohatou obrazotvornost. Tyl pochopil, že toto spojení není jen ozdobou života českých lidí, ale že tím vzniká obraz celého „bytí“ českého vesnického člověka.