Inscenováno 191 PK, nejslavnější komedie proslulého římského dramatika, skladatele komedií.
Obsah
Děj se odehrává v Athénách před domy starce Simona a kuplíře Balliona. Simonův syn Calidorus se dozví, že jeho milenka Phoenicie, otrokyně kuplířova, má být za 20 min prodána makedonskému vojákovi. Voják už složil zálohu, Calidorus propadá zoufalství, protože sám potřebnou částku postrádá. Otrok Pseudolus ho jako svého pána ujistí, že obnos sežene. Následuje scéna s hudebním doprovodem, kuplíř Ballio předvádí svůj živý inventář. Calidorus se mezitím marně snaží dosáhnout svého cíle po dobrém, Pseudolus na sebe bere úlohu bžvojevůdcebś, který hodlá ztéci Ballionovo království. Mladíkovi sděluje, že má již svůj plán a že je nutné, aby mu k tomu účelu opatřil obratného pomocníka. Poté se objevuje otec Simon, který se již dozvěděl o synových záletech, a jeho přítel Callipho, chlácholící Simona poukazem na jeho vlastní mladické nerozvážnosti. Pseudolus se překvapivě svému staršímu pánovi ke všemu přiznává, slibuje, že hetéru odvede od kuplíře, a zaskočený Simon přislíbí otroku za jeho obratnost 20 min. Vzápětí se Pseudolus obrací k divákům a přiznává, že žádný plán vlastně nemá. Šťastná náhoda problém vyřeší, když přichází vojákův posel Harpax a přináší zbytek částky. Pseudolus se hbitě vydává za kuplířova otroka a od Harpaxe vyláká vojákovu pečeť. Poté podává Calidorovi v nabubřelém slohu zprávu o svém úspěchu. Pseudolovi se podaří s pomocí nepravého Harpexe oklamat Balliona a odvést Phoenicii, ač byl předtím Ballio Simonem varován. Kuplíř slíbil Simonovi otrokyni a 20 min, jestliže otrok uspěje. Na scénu přichází pravý Harpax, Ballio kapituluje a Simonovi slíbené peníze vyplatí. Hru uzavírá karnevalová scéna: opilý Pseudolus předvádí neslušný tanec a líčí milostné radovánky Calidora a Phoenicie. Potká Simona, vymáhá na něm slíbených 20 min, přinutí ho, aby hrál úlohu otroka, a vede ho na hostinu k Calidorovi. Evropská římská literatura se dělí na období archaické Plautus: komedie o hrnci, pseudolus. Do dalšího období, klasického, řadíme Titus Lucretius Carus: o povaze věcí, Markus Tublius Cicero: o přirozenosti bohů, Gaius Julius Caesar: zápisky o válce galské, dále Vergilius: aeneisis, zpěvy pastýřské, Ovidius: proměny, umění milovat a Horacius: ódy.