- v úvodu autorka zpočátku zpochybňuje důležitost ženské otázky; teorie věčného ženství; žena je děloha, „každá lidská samičí bytost není nutně ženou; musí se podílet na té tajemné a ohrožené realitě, kterou je ženskost“ (str. 7)
- konceptualismus ustupuje: podle poznatků sociálních a biologických je vlastnost reakcí na určitou situaci, ani recept nominalismu, podle něhož máme být všichni považováni za lidské bytosti, nic neřeší, každá konkrétní lidská bytost je v určité situaci
- mezi muži a ženami prokazatelně existují rozdíly. Co je žena? Pro odpověď je příznačné už samo kladení otázky, neboť muže by nenapadlo definovat zvláštní postavení svého pohlaví. Muž ve francouzštině označuje také člověka, žena se jeví jako zápor, být mužem není nic zvláštního, je to absolutní lidský typ. Samici se určité vlastnosti nedostávají. Muž definuje ženu nikoliv samu o sobě, nýbrž ve vztahu k sobě. Je pohlavní bytostí, protože je pohlavím pro muže, tedy obecně. Je to Druhé. - V dualitě nejprimitivnějších společností dochází k rozdělení, které však není prvotní, je základní kategorií lidského myšlení označit kolektiv a proti němu Druhé, kteří k němu nepatří. Podle Lévi-Strausse je tato vlastnost charakteristická pro přechod od přírodního stavu ke kulturnímu. Základem je nepřátelství vůči jinému vědomí (Hegel), vše ostatní je objekt. Jiná vědomí staví proti němu stejný nárok, čímže se odhaluje reciprocita vztahů. Jak to, že mezi pohlavími tato reciprocita není? „Proč ženy nepopírají svrchovanost mužského rodu?“ (str. 12) Proč se žena podrobuje hledisku Jednoho, které se jako Jedno klade?
- Výsady převládnout nad druhým je možno dosáhnout např. početní převahou. Ale žen je na světě stejně jako mužů. Menšiny jsou utiskovány v důsledku historického dění, disponují něčím, co tomuto stavu předcházelo, ale ženy byly vždycky, a vždycky byly podřízeny muži. Vymknutím se z povahy historického faktu se odlišnost žen jeví jako absolutní. Ve skutečnosti však ani „příroda ani dějinná danost nejsou nezměnitelné“. Ženy nikdy neříkají „my“ - nepovažují se za subjekt. Spojení v jednotu kladením se protikladem stojí v cestě absence prostředků k uskutečnění tohoto faktu. Žijí rozptýleny mezi muži, připoutány k jednotlivým mužům vždy těsněji než k jiným ženám.
- Žena nemůže zlikvidovat muže. Pohlavní odlišnost je biologický fakt, vytvořil se v lůně prapůvodního spolubytí, dvojice je základní jednotka společnosti, oba díly celku jsou nezbytné, žena je však tím Druhým v rámci toho celku.