Ve službách muže však stojí zástup bílých čarodějek: babičky, dobré ženy, obětavé služebné, ošetřovatelky, zázračné milenky, které odevzdávají tajemství přírody – on se stává znovu dítětem, protože nemůže zápasit s její všemohoucností. I v tomto odevzdání však ví, že je jejich pánem – přítelkyň z dětství, sester, budoucích matek. Také manželka může být brána bez zděšení jako matka, je-li „nadána svátostí a podrobena“(107).
- Dobrá manželka – reprezentuje svého muže – jeho společenské postavení, bohatství, mravní hodnoty a sílu. Muž „ se kochá tím, že ženu ovládá“ (108), dává jí tvar, vychovává ji, i když, nebo nejraději právě tehdy, kdy klade odpor – tím je vzácnější, čím je neproniknutelnější, skrývá-li tajemství. Žena pečuje o děti a domov, a dává muži pocit zakotvenosti – jeho existence, roztroušená po světě, se večer nachází doma opět v imanenci, ona „zajišťuje kontinuitu jeho dnů“. (109) A přivádí domů celý svět – květiny, oheň, slunce, vodu i zemi. Kouzlo ženy není od příchodu křesťanství pouze smyslové, „žena je duší domu, rodiny“(110), která navazuje na duši národa – stává se symbolem nejen matky živitelky, ale jemnějších forem – města jsou nazývána pannami, matkami, země jsou ztvárňovány jako ženy. Ženy nesou mystické mana země. Je zároveň mystickým dvojníkem muže – jeho Psýché. Krajina i lidé „jsou neustále plni přítomnosti nepostižitelného ženství“ (111). Vše, co muž „klade proti sobě jako podstatné Druhé“(111), má podobu ženy, jako smyslům dostupné druhosti. „Žena je Duše a Idea, a je také prostřednicí mezi nimi“ (112). Její tělo přestává být pouhým tělem, je oslaveno. Neprůhlednost ženské podstaty se zprůhledňuje, žena vábí muže k výšinám, jako Panna Marie, která je „pramenem života“, zachraňuje a léčí, je prostřednicí mezi Bohem a životem a mezi lidstvem a Bohem. Je „něžnou slitovnicí“(113), která oroduje za lidstvo. Je držitelkou mužova tajemství, připomíná mu jeho skutečný původ. Její existence je „eminentně poetická“ (114), protože muž do ní projikuje vše, čím sám se neodvažuje být. Je vtělením nejzvláštnější přítomnosti toho, po čem muž touží, a nemůže dosáhnout. Protože je podstatou jeho poetické činnosti, tuto činnost také inspiruje, Múzy jsou ženy. Žena ho upomíná ve jménu jiných hodnot, Moudrosti vyšší než je jeho vlastní, „intuice“, a to i ve věcech obchodních a v politických záležitostech. Je také mírou hodnot – její pohled zvenčí může uznat jeho hodnoty spíš než soud jemu podobných. Muži se navzájem nepozorují. Rytíř v turnaji zápasí pro svou dámu, žena vytváří specifickou reputaci muže.