Proto boháč zahrne svými dary chudou popelku – co by jiného dělal se svým bohatstvím? Čím obtížnější úkoly muž klade na sebe, tím spíše je nakloněn nezávislosti ženy, která se jeho nadvládě podvoluje svobodně. Tento boj je hrou pro muže, ale „žena v něm dává v sázku celý svůj život“ (117). „Hrdinství a poezie jsou určitou formou svádění, a žena, která se dá svést, vzdává tím vlastně hrdinství a poezii svůj hold“ (118). - Kyo žádá May, aby ho milovala takového, jaký je, ne jak tomu mnohdy je, jako zbožněný obraz. Po ženě se chce, aby byla mimo muže vším, co on v sobě nemůže postihnout, protože jeho nitrem je nicota, k dosažení sebe sama se musí promítnout do nějakého předmětu. Žena je vždy to Druhé, v němž se subjekt přesahuje, aniž by byl omezován, a aniž by toto Druhé tím Druhým přestalo být. - Je vždy dvojí – úspěchem muže i jeho pádem: Život i Smrt, Světlo i Tma. Nezbytnost ženy je v možnosti muže promítnout do ní svou transcendenci, existuje-li sama pro sebe, je neblahá. - Protože žena je „falešné Nekonečno“ (120), protože její magické kouzlo se porobou rozplynulo, namísto aby nabylo jiné podoby, není už „nespoutanou kořistí“ (121). Manželka je hodná opovržení nebo je v příliš velké úctě, není však už přitažlivá, je všední. Manželství se stává pastí také pro muže – žena, která byla něžná a krásná, se mění v matrónu a nakonec ve vyschlou stařenu. V manželství je přítomná mystifikace už od počátku – erotismus, který má být vzpourou okamžiku proti času, má být manželstvím smířen se společností, s řádem – cizoložství může zmizet jen tehdy, zmizí-li manželství. „Účelem manželství je učinit muže v jistém smyslu imunním proti vlastní ženě: ale ostatní ženy si v jeho očích uchovávají svou závratnou přitažlivost; proto se k nim obrací. „ (121) Žena jde v tomto muži vstříc. Její svoboda je předstírat ve dne služebnou roli, v noci však uniká „v kůži sirény nebo na koštěti“ (121), někdy se svým manželem, spíše však před svým pánem tuto proměnu skrývá. Nevěra je jedinou podobou, kterou na sebe může vzít ženina svoboda – lží a cizoložstvím může prokázat, že nikomu nepatří, proto je také tak často podezírána, je už předem podezřelá, musí prokazovat svou nevinnost. Žena je nestálé povahy od přirozenosti. Požadavky muže vůči ženě jsou dvojaké – přeje si mít služku a zároveň ženu, která mu nebude patřit. Ten druhý požadavek je tajný, je špatný, protože jde proti morálce, je špatný jako je ta Druhá. Muž se však doufá srozumět s tímto Zlem. V noci vyzývá ženu k hříchu, který ve dne pranýřuje a žena, která je ve tmě ložnice také hříšná, vystupuje ve dne vášnivě proti hříchu.