Nevěra muže je v současné společnosti trestána jen mírně, pokud vůbec, pochybení ženy se však stává jejím návratem k Démonu, který „rozpoutá v lůně společnosti nekontrolovatelné a zlé mocnosti“. (123) Pohana, smíšená se strachem, padá i na muže, který svou ženu neohlídal, takže je zneuctěn, společnost ho trestá zneuctěním, a ženu trestá sama – mučením, které je navrácením hříšné ženy Přírodě prostřednictvím posvátné orgie. - Nebezpečné vlastnosti ženy dávají jejímu vztahu k dobrodružně založenému muži charakter boje. Jeho pokus zmocnit se ženy není úspěšný. Svobodná žena je často svobodná i proti vůli muže. Žena jako mužům bližní je stejně nebezpečná jako původní Příroda. Každá žena se mění v nepřítele – tak platí muž za to, že sám sobě přiřkl s falešnou samozřejmostí jedinou hodnotu. - Mýtus ženy má od středověku podobu manicheismu – vedle ženy světice existuje zavržená žena. Muž může milovat buď jednu nebo druhou, častěji však obě, čímž nachází v ženě všechno. Záhadnost ženy je žádoucí, žena má být nepřístupná, má být navíc chybující, pokud to zvýší její tajemnost. Postava prostitutky bude zneklidňovat puritána, ale muž, jemuž tělesnost není odporná, bude nevěstku milovat pro její nezávislost a nezkrocenost. - Každý muž má v zálibě právě jistý mýtus ženy, a důvody těchto sklonů může odhalit psychoanalýza. Sublimace pudové touhy vytváří úctu –syn si matku idealizuje k čistému obrazu. Ženskou podobu mohou získat i muži – v pederastii. Žena představuje cel svět významů, a i ten muž, který byl velmi zklamán, nechce tento svět opustit. Žena je vším, po čem muž touží, a také tím, co mu brání v dosažení cíle. Muž se v ženě hledá celý a ona je vším, je ale vším ve světě toho Druhého. Není nikdy tím, čím by měla být, je „věčným rozčarováním … , které se nikdy nedokáže smířit s celostí všeho, co žije“ (131)
- Úloha mýtu ženy ve všedním životě a jeho vliv na chování jednotlivců. Druhy mýtů: statický mýtus, vyzdvihující transcendentní, absolutně pravdivou Ideu – v našem případě Věčné Ženství, které jediné je pevně určené, a je-li jednání žen s tímto ideálem v rozporu, jsou to ženy, kdo jsou v neprávu. Ženy se projevují v mnoha různých podobách, všechny mýty tvrdí, že ji zahrnují celou, ačkoliv jsou vzájemně neslučitelné, a idea Ženství obsahuje množství nesrovnalostí, před nimiž stojí muži v údivu – dvojakost ženy: Aspasie, markýza de Pompadour – kurtizány obírají muže o majetek a podporují umělce. Určení společenských typů prostřednictvím protikladů – dvojakost je podstatnou vlastností Věčného Ženství. Nelze mísit mýtus s pojetím významu – význam je imanentní objektu, mýtus jako transcendentní Idea je vědomím nepostižitelný.