Nejčastější příčinou jeto, že od svého okolí není zdaleka tak podporována jako její bratři, a navíc má být ještě ženou – plnit specifické povinnosti, kterých je její bratr ušetřen, dále má velkou míru společenských povinností, její matka ji peskuje, její vycházky jsou sledovány daleko pečlivěji, než to, co dělá její bratr, jemuž je v jeho vlnu přiznávána značná svoboda. Její podnikavost nikdo nepodporuje. Když si ženy vyjdou samy, hned na ně muži dorážejí, což jim zkazí každou radost. Sebekontrola zabíjí u ženy spontánnost. - Kořenem pasivity žen, lenosti a plachosti je to, že dospívající dívka nemá žádnou odpovědnost za svou budoucnost. Hodnota dívky není v tom, jak naplňuje svou lidskou hodnotu, ale v tom, jak odpovídá snům mužů, nakolik je „neschopná, malicherná, pasivní, poddajná“ (151). Pro ženu v dospívání je nejtěžší otázkou vzdát se svého subjektivního, podstatného bytí, a v souladu s požadavky společnosti a vlastní erotickou touhou se stát nepodstatnou. Je nejistá a rozkolísaná. Reaguje různě, obvykle se však se svou situací smíří, začíná být ješitná na své tělo. Její bytí se stává dvojím, souhlasí s tím, aby se stala kořistí – její erotická transcendence je založena na nerozlišenosti subjektu a objektu, je objektem pro muže, chce jím být i pro sebe. Narcismus se těsně prolíná s její tužbou po ženském osudu. Vede si tajný deník, kterému svěřuje své sny. Magie je jí přirozená. Její snění může být až chorobné. Naplnění existencí v jiném vědomí hledá dívka často u svých přítelkyň – jako absolutní objekt touhy na rozdíl od muže, který je subjektem, který je tužbou hnán k objektu, který se od něj liší. Později se zamiluje do své profesorky, která hraje roli muže – je zaměstnána, ale není vdaná. U žen také může snadněji přejít ke konkrétnímu erotismu než s mužem, který je možnou hrozbou násilí. Přesto však láska k druhé dívce bývá jen přechodným stavem, protože se stane najednou až příliš blízkou – muži jsou vzdálenější a proto božštější. - Muž dívku „oslňuje a přitom jí nahání strach“ (161), tak odloučí mužskost, která ji děsí, od té, kterou zbožňuje. Zbožňovat může herce, hrdiny, vždy však nedostupné hrdiny, volí muže, kterému nemusí dát své tělo, a ačkoliv předstírá lítost, že s ním nemůže mít vztah, ve skutečnosti je bezpečnější. Přes subjektivní zkušenost s bolestí z odloučení, bušením srdce jde o předstírání, vše je jen naplano, nejde v o „pohlavní otázku“, ale o „lásku výmyslu, nikoli srdce“ (163). Narcismus ženy ústí v masochismus – chce se pokořit před mužem, který je toho hoden. Jindy dívka, která neví, co si má počít se svou samostatností, ráda podléhá rozumnému muži. - Ale přechod od ideální lásky k pohlavní lásce není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát z filmů nebo literatury. Žena se vyhýbá setkání s objektem své touhy ze strachu ze zklamání a po celý život hledá nedostupný ideál.