Je v konfliktu mezi svým narcismem a svým předurčením. Pyšná na to, že vzbuzuje touhu muže je pokořená vědomím, že má být lapena. Je iniciativní, čímž odhaluje svou pasivitu. Ještě nechce být ženou a už nechce být dítětem – „je v postoji neustálého odmítání“ (169). Jedním z projevů tohoto odmítání je smích – dívka se nechá objímat svým ctitelem, aby se mu vzápětí vysmála. Smích dívky je svatokrádeží na světě dospělých, vzdor se projevuje i různými stravovacími mániemi. Dívka se dotýká všeho, co je nečisté, aby překonala odpor k tělesnosti. Mrzačí se, čímž „se otužuje proti každé možné zkoušce“ (171). Chlapec se bouří proti světu ve světě, prosazuje se, ale dívce je toto prosazování se odepřeno. Pro dívku je násilí na sobě samé spíše divadlem, pozoruje své utrpení. Trpí kleptomanií, fascinuje ji riziko spojené s krádeží.