67) určuje její konkrétní život

Mýty

- muži měli vždycky v rukou konkrétní moc
- popřít druhé je možno jen jako vědomé druhé, člověk je vytržen z imanence druhými lidmi, cizí svoboda však stojí za neštěstím vědomí
- přátelství a šlechetnost jsou obtížné ctnosti, člověk jimi nachází svou pravdu – překonávání sama sebe v každé chvíli, člověk se vzdává svého bytí, aby na sebe vzal svou existenci, tento zvrat není nikdy ukončen, takže člověk, který není schopen dojít svého naplnění v samotě, je ve vztazích ke svým bližním v neustálém nebezpečí, výsledek jeho snah není nikdy jistý
- člověk touží po klidu, „ o neprůhledné plnosti, v níž b přesto bylo přítomno vědomí. Vtělením tohoto snu je právě žena.“ (str. 69)nabízí možnost uniknout dialektice pána a otroka, máme – li její tělo, zdá se, jako bychom měli ji
- muž se zpočátku necítil ohrožen vzpourou, která by ho mohla proměnit v předmět, žena se jevila jako to nepodstatné, co nepodstatným zůstane
- mýty o stvoření v Genesis: žena byla stvořena z muže, a byla dána muži, aby nebyl sám, takže žena má v muži počátek i cíl
- žena byla stvořena šťastnou náhodou, kdežto přítomnost muže na světě je „nevyhnutelná skutečnost a právo“
- „žena se jeví jako Druhá, ale tím se zároveň jeví jako plnost bytí v protikladu k té existenci, jejíž nicotu v sobě muž zakouší „ (str. 70)
- nebyla však jediným vtělením toho Druhého, občana pohltila Obec nebo Stát
- ve vojenských diktaturách přestává žena být „privilegovaným objektem“, přesto málokterý muž se přesně kryje s vojákem, kterým se rozhodl být. Mýtus ženy žije v každém muži
- předpokladem mýtu je Subjekt, promítající své představy do transcendentního nebe. Ženy sní sny mužů. Oslava mužů: Herkules, Prométheus, tak é stylizované obrazy muže v jeho vztahu k ženě: otec, svůdce, žárlivec, jsou výtvorem mužů, ne mýty, ale pouhá klišé. Žena je výlučně určena svým vztahem k muži, jednostranné vytváření sexuálních mýtů, žena je sex, nikdy však muž nebyl pro ženu pohlavní a tělesný
- představa světa je výtvor mužů – je pro ně absolutní pravdou
- mýtus ženy je založen na dvojsmyslnosti, protože se na ni nehledí pozitivně, ale negativně jaká se jeví muži. Její dvojsmyslnost je dvojsmyslností života, pokud se definuje vztahem k Druhému. Muž v ženě hledá tu Druhou jako Přírodu a jako bytost sobě podobnou, Příroda v něm vyvolává dvojaké city, žena se jeví jako spojenkyně a jako nepřítelkyně, jako temnotný chaos, představy o ženě jako Matce, Manželce i Ideji se v spolu mísí, jindy se stavějí proti sobě a každá z nich má dvojí tvář. - Od počátku patriarchátu dostal život v očích muže dvojí podobu – duch a tělo. Plodnost ženy je pasivní vlastnost, pouze mužský pohyb je opravdu tvůrčí. Žena: Moře, země, voda, muž: slunce, oheň. Úloha ženy je nezbytná, muž se dál klaní bohyním plodnosti. Vitalistický romantismus: plodnost země je podivuhodnější než rozumem ovládaná činnost muže, muž sní o novém splynutí s mateřskými temnotami. Obvykle se však muž bouří proti své tělesné podmíněnosti, připadá si jako svržený bůh, chce být ideou a nalézá se v těle, tělesná nahodilost je nahodilost celého jeho bytí, a také ho odsuzuje k smrti.