Muž se bojí smrti, a bojí se i vznikání, chce zapřít svůj živočišný původ. Rození je poskvrnou pro ženu, musí se očistit. Být počat a zplozen je prokletí muže, je to ohlášení smrti. Ve většině lidových představ je smrt žena.
- Žena – matka je temná, je chaos a nicota, noc, děsí muže pohlcením – rubem plodnosti. Smrt je však také zrozením, nejvyšší nadějí člověka je nové vynoření zemřelého boha. Člověk se může naučit milovat svou smrt. Zemřít je podle Nietzscheho stát se znovu pravdivým. Žena odsuzuje muže ke konečnosti, ale také mu umožňuje překročit jeho vlastní meze. - Vzbuzuje v muži zděšení, ode dne získání schopnosti oplození se stává nečistou. Přísná tabu pro období menstruace, stejná jako pro pohlavně nakažené muže. (str. 78) V matriarchálním společnostech má menstruace dvojí význam – krev je ničivá, ale také chrání, ale patriarchát přisuzuje krvi jedině neblahé účinky. Pověry o kažení jídla. Nutnost ukrývat menstruační krev, nese mana, takže ohrožuje samu ženu. Krvácení je podezřelé, je důsledkem obcování první ženy s hadem. „Krev vyjadřuje onu hrůzu, kterou cítí muž před ženinou plodností.“ (80) Zákaz pohlavního styku se ženou v období menstruace, protože ženský princip je v té době nejsilnější a mohl by zvítězit nad mužským. Muž by se měl setkat obávanou esencí matky,snaží se od sebe tyto dvě podoby ženství odloučit. Muž se brání ženě, která je „temným pramenem světa a mate kalným organickým děním“. (81) Ovšem také zaručuje spojení společnosti oddělené od bohů a vesmíru s těmito bytostmi. Žena zaručuje úrodnost polí, rozumí hlasu větru a stromů, je prorokyní. Chtonié, eleusínská mystéria. Opačný smysl než smysl slunečních kultů, jsou jejich doplňkem, posvátné šílení, prostituce, výbuchy erotismu, žena je prostředkem, jak muž překračuje sám sebe. Objímá-li muž ženu, snaží se „utonout v nekonečném tajemství těla“, ale jeho normální pohlavnost matku od Manželky odlišuje. Muž se prostřednictvím ženy stává vládcem celé přírody. Mít ženu znamená přemoci ji. Žena je kořistí a majetkem muže. - Mýtus panenství: v primitivních společnostech, kde se uctívá žena, a nabývá vrchu strach, se sluší, aby žena byla zbavena panenství před svatební nocí. Představa, že v pochvě je had, který by manžela uštknul, panenská krev má strašnou sílu, panenství zbaví kamarádi, matka a sestry, muži dívku znásilní nebo ji nabídnou cizinci, nebo je to kouzelník, kněz nebo vůdce kmene. Řím: symbolické posazení na kamenný Priapův falus. Nebo ji zbaví muž panenství veřejně prstem omotaným kusem plátna a to pak rozděluje přihlížejícím.