Panenská krev se stává příznivým symbolem, zakrvácené prádlo se ukazuje příbuzným. Muž chce dostat ženu v jejím nedotčeném bohatství. Nevinnost je zárukou, že se majetek muže nedostane do rukou cizího dítěte. Když muž považuje ženu za osobní majetek, vyžaduje panenství bezprostředně, chce to, co nikdo nikdy nepoužil. Předmět, kterého už lidé použili, se stal nástrojem, jeho pouto s přírodou je zrušeno a spolu s tím i jeho tajemství. Muž chce ženu proniknout svým duchem, oživit ji, stvořit. Zbavením panenství muž učiní z ženy „nedvojsmyslně pasivní objekt“ (84). Erotický půvab panenství platí jedině ve spojení s mládím, přezrálé panny jsou nechutné pro muže. V jejich těle sídlí prokletí, není objektem pro žádný subjekt. Pokud není panenství zasvěceno bohu, věří se, že je ve spojení s nečistou mocí. Staré ženy, které unikly muži, jsou čarodějnice, protože žena má patřit druhému, a není-li muže, pak je ďáblova. - Manželka se může jevit jako žádoucí kořist, je muži vším, v jeho náruči proměňuje se ve všechna zvířata, květiny i ptáky, je mořem pro námořníka, horou pro alpinistu, tato přirovnání vyjadřují příbuznost mezi ženou a živly, ovládnutí ženy není ukojení pudu, ale podrobení si přírody. To se neděje jen pohlavním splynutím (i s chlapci), fixace na skálu, kočku, moc nad smyslovým vesmírem. Odpor je pasivní a nepředvídatelný, je to odpírání, které je třeba překonat, kořistí k dobytí. Žena je horou jako je hora ženou.
- Žena však není jen doplněním muže, musí být zdravá, mladá a krásná, musí mít nehybné a pasivní vlastnosti předmětu. Mužská krása je síla, hybnost a pružnost, projev transcendence. Souměrnost je u ženy ctěna jen tam, kde patří státu, nikoliv jednotlivci (Sparta, fašistické Německo). Žena jako mužův majetek musí být přítomna ve své faktické nahodilosti, nesmí poukazovat na ostatní svět, musí slibovat jen sebe samu. Musí u sebe zastavit touhu muže. Hotentotská Venuše s tlustými hýžděmi, nejméně inervovanou částí těla, stejně orientálci, „nesmyslná přebujelost tvarů, která nemá žádný jiný smysl než ten, že existuje“.(88) Zvyky a móda zbavují ženu transcendence, stažená chodidla, nalakované nehty, vysoké podpatky, korzety, široké klobouky s květinami, krinolíny zvyšují nemohoucnost ženy. Pak se příliš tučná nebo příliš štíhlá žena v nepohodlném oděvu, navyklá na blahobyt jeví muži jako věc. Zdobení dovršuje přeměnu ženy v modlu, přibližuje ženu k přírodě, ale uchovává ji ve strnulosti umělých výtvorů.