„Ve zkrášlené ženě je příroda, ale uvězněná a vymodelovaná lidskou vůlí podle přání muže.“ (89) Muž si ženu vysnil nehybnou, hledá na její tváři dokonalost ideje. Žena je physis, ale také antiphysis. - První zrada ženy, zrada života, užíváním muž ničí její nejvzácnější půvaby, žena ztrácí erotickou přitažlivost. Stará, nemocná, ošklivá žena vzbuzuje hrůzu. Mužská sešlost – normální muž nevidí druhé muže jako těla, svébytná a cizí těla vyvolávají jen pocit solidarity. Na ženském těle, které je určeno pro něho, zakouší muž citelně zkázu, jíž tělo podléhá. Znovu se objevuje zneklidňující postava Matky, půvaby Manželky vyprchaly. - Nebezpečí Manželky: muž v ní probouzí podezřelé síly plodnosti. Mnohá tabu chránící muže před nebezpečnými silami ženského pohlaví. Falus je pozemský, v jeho kultu není žádný prvek hrůzy. Před sňatkem mohou být pohlavní hry něčím samozřejmým, jakmile se však žena provdá, „podílí se již na obávané podstatě matky a soulož se stala posvátným aktem“. Zákazy, zajišťování plodivých sil. Spojení se ženou oslabuje mužský princip, i poluce je poskvrnou, a zejména masturbace je strašlivá, uniká mana. Organismus muže předpokládá organismus ženy, a chová k ní ambivalentní city. Ty promítá do svého pohlaví, ve kterém se setkává se životem, přírodou, pasivitou. - podle Shopenhauera opozice pohlaví – mozek vyjadřuje dualitu člověka. Subjekt – muž klade svět mimo sebe a sebe ustavuje jeho svrchovaným pánem. Jeho tělo je do tohoto světa zapojeno, plození tělo přesahuje, ale také vytyčuje jeho hranice. Aktivita a existence pohlaví popírají pyšnou jedinečnost subjektu. Pohlaví je směšné, protože je neovladatelné, ale při normální souloži se chce muž projevit jak majitel. - tělo ženy však zůstává nepoznamenáno, žena „přežije objetí muže a tím mu uniká“. (94) Žena je zrádná, je určena muži obecně a nikoliv jedinému, nutí muže k imanenci, „literatura popisuje tu chmurnou vášeň vědomí, jež se stalo tělem“. (94) Ani muž není utišen, a touží po jedné určité ženě, k níž je vázán tajuplným poutem, magickým. „Skutek je magický, vyzařuje-li z nějaké pasivity“, ve společnostech, které bojují o nadvládu, se na ženu pohlíží jako na čarodějku. Ta spřádá svá kouzla stranou společnosti, a tedy v opozici vůči ní. Muž se stává tělem zotročeným žádostí. Přivlastnění není možné bez toho, aby se muž stal tou Druhou a odcizil se tak sám sobě, a tak se také zaslíbil smrti. - To, co muž v ženě miluje a nenávidí, je strnulý obraz jejího živočišného osudu. Matka je ztělesněním pravdy, že ode dne, kdy se narodil, je odsouzen k smrti -tělesné drama. Postoje vůči tomuto dramatu se různí podle toho, jak muž celkově přistupuje k životu.