Jde o to, aby ty jeskyně měly spojitost a každá se v pravé chvíli vynořila na světlo…“

Dílo:
- bojovala proti méněcennému postavení ženy v tehdejší společnosti
- ostře kritizovala viktoriánskou dobu a aktivně se podílela na feministickém hnutí
- věnuje se hlavně konfliktům v rodinách, společenských třídách i národech.
Po WW1 nové téma: rozpad starého světa a hodnot (nejvýrazněji se to projevuje právě v jejím vrcholném románu Paní Dallowayová)
- V raném období – milostné romány, později se už začínají projevovat prvky modernismu (povídkový soubor Smyčcový kvartet; romány Jákobův pokoj, 1922; Paní Dallowayová, 1925, česky až 1975 – vůbec všechna díla VW u nás byla vydávána s velkým odstupem; některá – jako např. autobiografický Vlastní deník – nebyla vydána dodnes). - K majáku (vyrovnání s traumatem ze smrti matky), Orlando (originální – život jednoho hrdiny, jehož stárnutí se po třicítce zpomalí, a on postupně prožívá všechny historické epochy – od Alžbětinské Anglie až po současnost. Historie splývá s fikcí – v průběhu děje se dokonce hrdina přemění v ženu…), Mezi akty, Vlny…

Paní Dallowayová:
Román popisuje jeden den v životě zdánlivě obyčejné a nezajímavé
ženy z anglické „vyšší střední vrstvy“. Odehrává se v Londýně 5 let po WW1. Clarissa Dallowayová (t.č. padesátiletá) připravuje jeden z jejích mnoha večírků, díky kterým je velmi oblíbená. Okolo poledne jí nečekaně navštíví dlouholetý přítel Peter Walsh. Její manžel je zatím na obědě u zámožné lady Brutonové (které pomáhá psát dopis do Timesů). Paralelně s jejím příběhem se odehrává příběh Septima Warren Smithe, který je těžce duševně poznamenán první světovou válkou (v níž mu zemřel jeho blízký přítel). Společně se svou manželkou Lucrezií (která ho milovala, ale nyní těžce zápasí s jeho „šílenstvím“) sedí v parku, poté navštíví jakéhosi renomovaného doktora a vrátí se domů. Tolik veškerý děj – ale jak již bylo řečeno, děj je tu zcela bezvýznamný, tvoří jen základní kostru, na kterou se nabalují spousty myšlenek, pocitů, nálad či různých „záchvěvů života“. Ale nepodstatný tu není jen děj, ale i čas (nebo spíše plynulý tok času). Jednotliví hrdinové ho vnímají velmi subjektivně – ale realitu vždy připomene nějaký spojující prvek (nejčastěji je to odbíjení Big Benu).
V románu je rozvíjeno a podrobně rozebíráno mnoho motivů: Hned na začátku se objeví Clarissin obdiv a úcta k významným osobnostem – to když ji na cestě do květinářství mine auto s anglickou královnou. Následují úvahy o slávě a důležitosti v kontrastu s bezvýznamností a obyčejností a také o smrti. Poté, co okolo poledne Clarissu (po šesti letech v Indii) navštíví Peter Walsh, se znovu obnovuje a obnažuje její letitý vnitřní spor. Kdysi totiž tohoto přecitlivělého dobrodruha odmítla a vzala si místo něj rozumného a dobře zaopatřeného Richarda Dallowaye což jí dodnes užírá – zápasí s tím, jestli to byla dobrá nebo špatná volba, ale není schopná si definitivně odpovědět. Tento její konflikt přerůstá až v úvahy a pochybnosti, jestli její život a konání má nějakou hodnotu, či jestli je to jenom laciná přetvářka. Opět není schopná zaujmout konkrétní stanovisko. Hned obhajuje jednu stranu, hned zase druhou.