Pronikavý intelekt Virginie paní Dallowayová nemá, ale touto vlastností je obdařen Peter Walsh. A Septimus Smith, který je v knize druhým já Clarissy, je zároveň druhým ,šíleným já’ Virginie.“

Zajímavé také je, jak VW využívá různých symbolů: Neustále připomínané a všemi postavami románu vnímané obíjení Big Benu připomíná ubíhající hodiny života; pomocí květin zase dokresluje povahové rysy postav, společensky je zařazuje a hodnotí. (Názorné je to například na Sallyiném přístupu ke květinám – stříhá jim jen květy, které nechává plout na hladině mísy s vodou. To výstižně charakterizuje Sallyinu lehkovážnost a živelnost. Nebo růže v Clarissině pokoji mají cenu zlatých šperků a vyjadřují, co Clarissa získala svým sňatkem - přepych, pohodlí, společenské postavení, jistotu i starostlivou pozornost pana Dallowaye. A přece v té chvíli přímo hmatatelně pociťuje svou osamělost..)

Ke specifikům jejího vypravěčského stylu patří i to, že nikdy ani na okamžik nehodnotí ani neuvažuje z hlediska vypravěče – vždy jen „přeskočí“ z mysli jedné postavy do postavy druhé. Sama Woolfová o tom říká: „Je to analýza příčetnosti, šílenství a sebevraždy. Svět viděný současně očima duševně zdravých a šílených. Myslím, že je to můj nejlepší román.“
Zároveň pro ni byla každá řádka tohoto díla téměř mučením: „Tuším, že tato kniha bude ďábelsky svízelná. Má tak podivný, tak mistrný půdorys. Musím si rvát duši z těla, abych měla z čeho budovat. (…) Přesto bych na tom chtěla psát, překotně, vášnivě…“

Postavy:
Carissa Dallowayová: 50-tiletá žena z anglické vyšší střední vrstvy, omezená jen na určitý způsob myšlení, řeší těžké životní dilema, není si jista sama sebou, ale přesto má ráda život, přítomný okamžik, červen, Londýn, ale snad vůbec nejraději má růže, ráda dělá lidem radost, je nerozhodná, také je citlivá na různé změny nálad (stejně jako Septimus, či Peter) – čímž se do ní opět částečně vtěluje autorčina osobnost
Septimus Warren Smith: pohybuje se na hranici šílenství, nenávidí solidnost a zaběhnutý zkostnatělý pohled na svět; zdá se mu neuvěřitelné, že ostatní lidé nejsou schopni vidět to co on, a snaží se jim své „objevy“ přiblížit – podává je ale vytržené z kontextu, zmateně a překotně a okolí je proto nemá šanci pochopit – a ani se o to valně nesnaží, skrze Smithe popisuje Woolfová svoje stavy při záchvatech
Lucrezia W. Smithová: manželka Septima, kdysi ho velmi milovala, prožívali spolu divokou a živelnou mladistvou lásku; S.