Velmi bohatá tvorba – povídky, romány, literární kritiky, feministické úvahy a některé autobiografické spisy.
Přestože se jí jako autorce dostávalo otevřeného uznání, trpěla těžkými depresemi (od 13 let; smrt matky, později i otce a 2 sourozenců), které měla v genech (toto postižení se projevovalo už u jejích předků). Psychózy měly velký vliv na její obrazotvornost, citlivost pro detaily a ty nejjemnější záchvěvy nálad a pocitů. Nakonec ji však (společně s WW2, která zničila její milovaný Londýn) dohnaly k sebevraždě utopením (neustálý strach ze zhoršení, hlasy, blouznění…). Byla zakladatelkou a členkou spolku nekonvenčních umělců, kritiků a spisovatelů, tzv. skupiny Bloomsbury (zde také čerpala inspiraci). S manželem založila vydavatelství, The Hogarth Press kde vydávali knihy spisovatelů a básníků, z nichž se mnozí později proslavili (Eliot, Forster)

Virginia Woolfová používala (podobně jako např. James Joyce) modernistickou techniku „proudu vědomí“. Nesleduje ale jen jednu mysl, nýbrž přeskakuje z jedné do druhé. Někdy se také její próza nazývá impresionistickou na základě jejího úsilí o postižení nejjemnějších záchvěvů světla i vzduchu, proměnlivosti smyslových vjemů a dojmů, nejintimnějších hnutí lidské duše. Proto oslabovala děj a vytvářela lyrické nálady. Své psaní velmi silně prožívala a hodně o něm přemýšlela, což dokazují i citace z jejích Deníků: „…Dokážu zachytit pravdivou skutečnost? Anebo píši eseje o sobě samé? Ať si na tuto otázku odpovím jakkoli, vzrušení zůstává…“ Nebo: „Přemýšlím zuřivě o čtení a psaní. Nemám čas rozepisovat se o svých plánech. Mohla bych toho mnoho napovídat o Paní Dallowayové a o svém objevu: jak za každou postavou vykopávám nádhernou jeskyni. Myslím, že dostanu přesně to, co chci: lidství, humor hloubku.