N chvíli začala Karla opět milovat, když měl provést velmi nebezpečnou ale jinak užitečnou operaci koní nohy. Operace se nepovedla a ona na něm opět viděla jen chyby.
Lékárník Homais jim pro rozptýlení nabídl cestu do nedalekého města, kde měl vystoupit jeden slavný operní pěvec. Bylo to příjemné, Ema sledovala představení jedním dechem a nemohla se ho nabažit. Po přestávce přišel manžel, který jí oznámil, že potkal Leona a že ji přijde navštívit do lóže. Nemohla uvěřit, od té doby představení nesledovala, cítila vzrušení ze shledání. Leon jí nabídl, aby zůstala ještě den, aby mohla shlédnout další představení a Karel souhlasil, byť sám odjel domů, ale udělal by vše, aby jeho žena byla šťastná. Leon se nyní stal jejím milencem. A opět přišla vlna štěstí, jen musela vymyslet, jak se „legálně“ s Leonem stýkat. Prostředkem měla být hra na piano. Začala hrát svému manželovi, ale zdůrazňovala, že by bylo lepší, kdyby chodila k někomu do hodin. Manžel s jejím názorem souhlasil, ale uvědomoval si, že je to v jejich nelehké finanční situaci celkem nákladné. Ona ale byla tvrdohlavá a řekla, že jí to prospěje v jejím zdravotním stavu. Karla jednoduše využila, protože on si pro ni přál jen to nejlepší. A tak každý čtvrtek Ema vyjížděla z Yonvillu do nedalekého města, sešla se s Leonem a najali si pokoj v hotelu, kde nerušeně strávili celý den. Ema později tento pokoj začala označovat jako „náš dům“. Manželovi poté ukázala stvrzení o zaplacení kurzů hry na piano. Jenomže takový život byl nákladný a proto začala podepisovat u Lheureuxe jednu směnku za druhou. Samozřejmě, že některé položky byly před manželem tajné. Myslela si, že se to nějak vyřeší. Nevyřešilo. Přišel za ní Lheureux, že postoupil směnky a že jí tedy hrozí exkurze. Nevěděla, co má dělat. Manžel pořád nic netušil, nemohla se mu svěřit. Obesílala tedy některé své známé, ale setkala se jen se zápornými ohlasy. Řekla to Leonovi, ten jí slíbil, že do druhého dne sežene 3 000 tolarů z celkového potřebného množství 8 000. Věřila mu. Šla domů, ale dostala oznámení o exekuci do 24 hodin, přičemž Karel pořád nic nevěděl. Když odjížděla od Leona, potkala na cestě slepého žebráka, který ji otravoval a dala mu tedy 5 frankovou minci, což byly její poslední peníze, ale neudělala to ze srdečnosti, spíše ze snahy cítit se povýšeně. Druhý den ráno se z intuice vydala za Rudolfem, ale ani ten jí nepomohl, spíše se cítil uražený, že za ním přišla ve chvíli, kdy potřebovala peníze. Zhrzená tedy šla k lékárníkovi Homaisovi, který právě večeřel.