Jeho synovcem a zároveň sluhou, který ji tajně miloval, byla uvedena do laboratoře pod záminkou, že potřebuje jed na krysy – jenže si vzala ona sama. Vrátila se domů, kde ji netrpělivě čekal manžel, ne snad proto, aby ji vynadal, ale protože se o ní pořád bál. Viděl, v jakém je stavu, ale netušil, že se otrávila. Dal jí do postele, kde pomalu umírala. Přišel i místní kněz Bournisien, který jí dal poslední pomazání. Zemřela a Karel velmi trpěl nad její ztrátou. Dal jí vystrojit pohřeb, nehledě na to, jak drahá měla rakev být. Přijela jeho matka, která u něj po pohřbu bydlela, ale nesouhlasila s jeho novým zhýralým životem a rozhodla se odjet. Měla s ní jet i Berta, ale Karel se na poslední chvíli rozhodl, že se o ní bude starat sám. Ale nevedlo se mu o moc lépe, musel prodávat majetek, aby splatil dluhy. Našel dopisy od Leona, ale nechtěl hloubat více do problému, nedokazovaly totiž nic. Jenže pak našel dopisy a dárečky od Leona a bylo mu vše jasné.
Zemřel na lavičce, v ruce pramen Eminých vlasů, objevila ho dcera. Ta pak byla dána na výchovu k babičce, ale ta za rok umřela. Dostala se tedy k příbuzným, kteří byli chudí, takže se musela ne živobytí vydělávat v prádelně.

Vrcholné dílo francouzského realismu podává obraz ženy, která neustále hledá nějaké rozptýlení, nechce žít v denním stereotypu. Její manžel naopak tento stereotyp pravděpodobně vyhledává, rád žije v jistotě. Ona ho podvádí s milencem, ale on nic netuší, protože je stále hodně zaměstnaný Ona neuváženě riskuje při podepisování sněme, což ji také dovede ke smrti. Sama je náladová a neví, co vlastně chce, sama sebe se ptá, co by pro ni bylo nejlepší. Když podvede svého manžela, necítí žádnou vinu, dokonce se neskrývá, když jde za milencem. Je nerozvážná, často sní o své budoucnosti.
Kněz zde představuje vyhraněného katolíka,který si stojí za svou vírou, jeho protějškem je Homais, který vítá pokrokové objevy a nebojí se experimentů. Kněz zde zpochybňuje Voltairova díla: pokládá je za kacířská.
Autor vypráví er-formou v minulém čase, někdy dramatizuje (když např. prolíná milostné vyznání Rudolfa a proslov na Hospodářské výstavě). popisuje soudobou společnost (dílo se odehrává v 19. století ve franc. městečku), dílo údajně vzniklo pod vlivem skutečných událostí. Dílo je věnováno Sénardovi, advokátovi, který ho obhajoval ve sporu o mravnost Paní Bovaryové.