Podporuje tu slovanskú vzájomnosť:
"neb raději k velikému přiviň tomu tam se dubisku"
V tomto verši radí Slovanom, aby sa pridŕžali Ruska (ktoré tu nazýva dubisko), pretože rusi mali za Kollárových čias ako jediný zo slovanských národov vlastný štát.V Předspěve autor žiali nad národom Lužických Srbov, ktorý bol ponemčený a pri Jene, kde Kollár študoval zostali po ňom už iba slovanské názvy riek a dedín a obáva sa rovnakého osudu aj pre ostatné slovanské národy"
"Aj zde leží zem ta, před okem mým slzy ronícim,
kolébka, nyní národu mého rakev."
Neostáva však iba prižalostnom obraze prítomnosti, ale vyslovuje aj vie vieru v radostnejšiu a šťastnejšiu budúcnosť"
"Čas vše mění, i časy, k vítězství on vede pravdu;
co sto věku bludných hodlalo, doba zvrtne"
Prvý spev sa nazýva Zála a hovorí hlavne o láske lyrického hrdinu k Míne, ktorá je dcérou bohyne Slávy.V nej sa stretávajú krásy Slovaniek:
"Proto se tu,
vděkem jako v moři řeky
divně spolu všechněch Slovanek,
objímají cnosti, krásy, vděky."
Často tu autor opisuje krásu Míny:
"Nejen ona ružokvětná líčka,
rtové k políbení spiknutí,
i vaz pyšný, hrdlo labutí,
šťastná zlatých vlásku po něm hřička, ä
čelo slunné, klidný oblouk víčka,
oči přísnych vábné kynutí."
Na konci spevu sa hrdinovi zjavujú dvaja duchovia (jeden s mečom, druhý so šípom) a pýtajú sa ho či miluje viec Mínu alebo svoju vlasť"
"Pulnoc bije.Já se z lužka tiše vztáhnu,
stana před ně ruznym svědomím,
meč tam, tu šíp, vlast tam, tu má přítelkyne.
Mlčím, váham, rázem rukou v ňádra sáhnu,
srdce vyrvu, na dvě rozlomím"
"Na, " řku, "Jednu vlasti pulku, druhou Míně" "
Nasleduje sľub vernosti Míne vo veršoch"
"Zde máš srdce, kter´v lásce plyne,
v lásce vroučí, prázdné podvodu,
mějž ho, věno outlé, k duvodu,
že má věrnost nikdy nezahyne."
Druhý spev sa nazýva Labe, Rén, Vltava a jeho ústrednou témou je stále láska, ale už nie jej radostejšia stránka. Hrdina trpí, pretože je ďaleko od svojej milej:
"Lásko! Lásko! Ó, ty sladký klame,
ó, ty číše slasti nejvyšší!
Kde se duše s duší pomíší,
v citu jenom zem i nebe máme."
V tomto speve autor cestuje polabským a pobaltským krajom a všíma si ho, ale jeho vyjadrenia nie sú veľmi pozitívne"
"Jak tě vítat, slzou, čili spěvem,
jako matku, či jak macechu,
země, plná cti i posměchu
slavná přízní bohu jako hněvem?
Hrady tvé zo sov a plazu chlévem
kraje pastvou stali Nečechu."
Najviac však vyčíta domácim ich pasivitu a neschopnosť bojovať proti národnostnému útlaku:
"To jsou v kterých duše hnije živá,
hnusné, bez balzamu Mumie;
nebo, kto chce žíti, nech se kýva
pracuj každý s chutí usilovnou,
na národu roli dědičné,
cesty mohou býti rozličné,
jenom vuli všichni máme rovnou."
Tretí spev má názov Dunaj a autor sa v ňom vracia na rodné Slovensko:
"Tu jsem někdy první cítil radost,
záři Tater spatřiv zardělou,
nyní žravou cítim žádost,
vlastní žel svuj lkáti nesmělou,
ach kdyby, mi onu zmizelou,
mohl ještě navrátiti mladost!"
Naďalej žiali nad utrpením Slovanov:
"V Krkonošech zelin ani dřeva,
v Tatrách zlata více nezraje
co mé oko, ztrátu pykaje,
každý večer slzí navyléva"
Vyzýva Slovanov k jednote:
buďme celok a ne drobtové..."
Jediné východisko by bolo v zabudnutí"
"Zapomenout? Ne, to možné není,
raději chci večně toužiti,
volím nemoc, nežli ozdravění."
Štvrtý spev sa nazýva Léthe a autor sa tu s Mínou, ktorá sa premenila na vílu prechádzajú po slovanskom nebi, kde sú všetky slovanské osobnosti, ale aj tí, ktorí im priali.Zároveň zatracuje neprieteľov a chváli vlastencov.
Piaty spev má názov Acheron a autor sa tu presúva do slovanského pekla, kde sú všetci neprajníci Slovanov, ale aj zradcovie z ich vlastných radov.(Je tu napr.Napoleon za napadnutie Ruska).