Ale pakliže biblické předpovědi o „Posledních Dnech“ jsou skutečně inspirovány Bohem, potom ten čas, o kterém oni psali, a který bude popisovat současné události, musí přijít. Na následujících stránkách uvidíme, že současné noviny a televizní zprávy odrážejí to, co Bible popisuje jako vyvrcholení lidské historie........ Pomocí televize jsme měli výsadu býti svědky míchanice nedůvěry a nadšení ve tvářích těch, kteří byli právě osvobozeni od komunistických režimů. A i my jsme měli svůj podíl na sdílení radosti, která proběhla Východní Evropou. Máme vůbec právo pronést něco, co by toto nadšení potlačilo? Jistě, musíme, pakliže biblické předpovědi to vyžadují. Právě tak i historie nabízí svou moudrost tomu, kdo bude naslouchat. Bylo by dobré, abychom si připomněli, že optimistický názor o trvalém míru charakterizoval Evropu těsně před vypuknutím Druhé Světové Války. Poutavá biografie Winstona Churchila od Williama Manchestra nám připomíná Hitlera, člověka který se dostal velmi blízko k postavení Antikrista - a přesto oklamal celý svět sliby míru:
„Thomas Jones, který byl ve Whitehall jako doma po čtvrt století, píše ve svém deníku: „všichni možní lidé, kteří se setkali s Hitlerem, jsou přesvědčeni, že on je faktorem pro mír ... nehledá válku .. ale přátelství..“ .... Při setkání s reportéry potom co celou hodinu rozmlouval s Hitlerem, Lloyd George o něm řekl že ho považuje za „největšího žijícího Němce“.. O rok později napsal: „Přál bych si abychom měli muže těchto kvalit při řešení problémů v naší zemi.“ Nacistickým cílům přáli dokonce anglikánští duchovní, kteří vyjádřili „neomezený obdiv pro morální a etickou stránku Nacionálně-Sociálního programu, jeho pevný postoj k náboženství a Křesťanství, a jeho etických principů..“ Sir John Simon, ministr zahraničí od 1931-35 .. viděl v Hitlerovi ne aroganci, ale člověka „staženého do sebe, nesmělého a nezajímajícího se o události v Západní Evropě.“ Později ho popsal anglickému králi jako „rakouskou Johanku z Arku s knírkem.“ Arnold Toynbee .... který byl právě tak okouzlený říšským kancléřem prohlásil, že je „přesvědčen o jeho upřímnosti v touze po míru v Evropě a pevném přátelstvím s Anglií...“
Winston Churchil Hitlerem podvedený nebyl, ale stál téměř sám ve svém varování, že Vůdcovy záměry zaženou Evropu do války. Když se tak dnes - s jasným pohledem díváme nazpět - zdá se být neuvěřitelné že vedoucí osobnosti té doby, téměř jednomyslně chválily neracionálního poloboha který se stal německým vůdcem, a měly víru, že mír je zajištěn. A přesto ten „hrdina“, kterého kdekdo chválil, byl nebezpečný megalomaniak, který má své historické místo v galerii nelidských zrůd.