Byli jsme v Kahýře, když se egyptský president Abdul Nasser vrátil z Moskvy, kde mu udělili mírovou medaili. Hned jak přistál, na letišti ohlásil že válka je neodvratná, a že Israel bude zničen. Tento cíl zůstává touhou všech Arabů, i když nedávno i teroristé jako šéf PLO Yasser Arafat, nenápadně připustil, že by bylo možné dovolit existenci menšího Israele, jehož hranice by bylo nemožné obhájit.. Israelci považují taková prohlášení za pokus o vylepšení dojmu na svět. Israel žije pod hrozbou celonárodního zničení - kdyby Arabové byli schopní to vykonat....
Kdyby býval byl Israel ponechán v klidu, nikdy by své hranice nezvětšil. Arabové sklidili výsledky své vlastní nenávisti a chtivosti, což je frustruje a zlobí tím více. Zvětšení Israele se stalo jako důsledek válek, Israel byl nucený bojovat aby si zachránil vlastní existenci. Stále vzrůstající uvědomění si pokřiku okolních Arabů, kteří volají po Svaté Válce, a kteří mají početní přesilu proti Israeli 50:1 (bylo to ještě horší v dobách ranné existence), nepatrný Israel, vítězný pouze z Boží milosti, rozšířil své hranice v každém konfliktu za účelem zlepšení své obranné pozice. Například Golanské Výšiny byly dlouho používány pro nevyprovokované ostřelování jak z ručních zbraní tak i raketami, israelských sídlišť na druhé straně hranic.
V Yom Kippur válce v 1973, zatím co Egypťané současně zaútočili přes Sinajskou poušť a Sýřané přes Golanské výšiny pomocí tisíců tanků. Israelci, kteří byli překvapeni, s malým počtem tanků a lidí se probili na vrchol Golan Heights a na druhé straně zahnali Egypťany zpět za Suez. Israel se už dávno vzdal dobyté Sinaje výměnou za mírovou smlouvu s Egyptem. Na druhé straně, s ohledem na neustálé hrozby zničení od Sýrie, která jako ostatní islámské národy nechce ani existenci Israele uznat, Israel správně drží Golanské Výšiny aby zabránil jejich použití jako v minulosti, k obtěžování, ostřelování a útoku. Když irácká vojska přemohla malý a bezbranný Kuwait, bylo to pouze zásluhou Spojených Států, které reagovaly na požádání Saudské Arabie, která byla v nebezpečí, jako další oběť. To ovšem zapříčinilo situaci, která byla do té doby nemyslitelná: přítomnost „nevěřících“ na půdě nejsvětějšího islámského národa, který měl na své půdě Mekku a Medinu - nejposvátnější svatostánky Islámu.