Jako kontrast - Bůh Islámu a současného Judaismu nemůže být láskou sám o sobě protože - koho by byl miloval v samotě před stvořením jiných osobních bytostí? Takový nedostatek v Bohu by měl následky pro člověka v každé rovině jeho existence. Jak jeden inteligentní autor, který zkoušel východní mysticismus a shledal ho nedostatečným, napsal:
Nepochopitelně kompletní totožnost Boha je paradigma (vzor) veškerého „osobenství“, jelikož právě pluralita je základem „vztažnosti.“ Takový je „obraz či podoba Boha,“ podle které jsme stvořeni my. V tomto světle doktrína Trojice není nějakou povrchní mystifikací, ale přímočarým prohlášením o vícenásobné osobnosti Boha. ... Pakliže je Bůh osobností, ... která se pro nás převádí jako morální absolutna .. potom odcizení lidstva od Boha, se událo přesně na rovině charakteru a vztahu.. (Brooks Alexander, „One to One Corespondence,“ 1988). Láska je hlavní zbraní Boha v Jeho boji se Satanem o duše a budoucnost lidstva. Totiž tato válka se nevede pouze za mysl člověka, ale - a to hlavně - za jeho lásku. Každý hřích má tudíž své kořeny, jak prohlašuje Desatero, v neúspěchu člověka reagovat na Boží lásku v plnosti kapacity, kterou nám dal. Jak první a největší přikázání prohlašuje:
„Miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli, z celé své síly; toto je první přikázání.“ (Marek 12:30, Deuteronomy 6:5)
My sami o sobě, nemáme schopnost toto přikázání plnit, protože „Láska je z Boha, a každý kdo miluje je zrozený z Boha a Boha zná..“ (1 Jan 4:7.) Je to Boží láska k nám, která si získává naše srdce a probouzí v nás lásku k Němu. „Milujeme Ho, protože On nás miloval dříve..“ Ten veliký čin - a zároveň ten nejsilnější důkaz Boží lásky je skutečnost, že Bůh se stal člověkem, aby mohl osobně zaplatit pokutu, kterou jeho spravedlnost za naše hříchy vyžadovala. A mohl to udělat pouze protože je osobní a trojjedinou Bytostí. Hereze, že Bůh je jedinou osobností (Unitáři) a ne tři osoby existující věčně v jednom Bohu, se dostala do církve kolem A.D.220, skrze libyjského teologa, jménem Sabellius. Pokoušel se ponechat biblický termín „Otec, Syn Duch Svatý“ aniž by uznal Boží trojjedinou přirozenost. Sabellius tvrdil, že Bůh existuje jako jediná Osoba, která se manifestovala ve třech aktivitách, módách či aspektech : Jako Otec ve stvoření, jako Syn ve vykoupení, jako Svatý Duch v proroctví a posvěcení. I když byla tato hereze odsouzena většinou Křesťanů, přežívá dodnes ve skupinách „Jesus Only“, jako United Pentecostal Church. Ježíš prohlásil: „Otec miluje Syna a dal veškerou moc do jeho rukou.“ (Jan 3:35). Boží láska se neprojevuje pouze vůči lidstvu, ale - a to předně mezi Osobami Trojice.