Kdyby byl chtěl naznačit že je absolutní, nedělitelnou bytostí, byl by zvolil „yachid,“ ale namísto toho volil „echad.“ Maiminides udělal vážný omyl, když udělal změnu v Božím Slovu. Jako výsledek, miliony Židů se dostali stranou pravdy - a jsou tam podnes. Islám opakuje ten stejný omyl. Bůh není „absolutní jeden“ - je složenou jednotou, jak učil Mojžíš v Tóře. .. Už jsme se zmínili, a to několikrát, o některých předpovědích Isaiáše, jako: Bůh sám vám dá znamení. Hle, panna počne a porodí syna, a dá mu jménu Immanuel.“ (7:14) Doslovný překlad hebrejského slova Immanuel je „ s námi je Bůh“ - ne spirituálně, ale doslova přítomný v dítěti pojmenovaném Immanuel. A opět Isaiáš 9:6 : Neboť se nám narodí dítě, syn nám bude dán, vláda bude na jeho bedrech; budou mu dána jména „Nádherný,“ „Rádce,“ „Mocný Bůh,“ „Věčný Otec.“
Tento koncept, prezentovaný hebrejskými proroky, neexistuje nikde ve světové náboženské literatuře - je unikátní pouze v Křesťanství: Syn se narodí světu, který ač člověk, bude Mocným Bohem. A přesto že je Syn, bude Věčným Otcem. Isaiáš podává božství Krista, Otcovství Boha, a jedinost Boha a Syna. Když se Ježíš ptá rabínů: Co si myslíte o Kristu, (Mesiáši) čím synem je? Okamžitě odpověděli že Davidův. (Matouš 22:42). Kristus potom cituje: „Pán řekl mému Pánu, usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pro tvé nohy..“ (Žalm 110:1). Potom se jich otázal: Když David ho nazývá Pánem, jak může být jeho synem? (Matouš 22:45). Farizejové zůstali bez odpovědi. Jedině „Trojice“ dává vysvětlení k těmto dvěma „Pánům.“ Jeden je Bůh Otec, druhý Bůh Syn. Rabíni jistě věděli, že Yahweh opakovaně prohlašoval: “Já jsem Hospodin tvůj Bůh, tvůj Spasitel...a kromě mne žádný spasitel není...“ Tak potom, když měl zachránit své lidi, kým mohl Mesiáš být - než Hospodin Bůh Israele, který přišel jako člověk? Plná nádhera tohoto faktu - tak nezbytného pro naší spásu - otřásla skepticismem nevěřícího Tomáše tak, že když byl konfrontován vzkříšeným Kristem, zvolal: Můj Pane a můj Bože!“ (Jan 20:28). Přesto rabíni obvinili Krista z rouhání, protože řekl, „že Bůh je jeho Otcem, a tak se chtěl rovnat Bohu.“(Jan 5:18). Oni dobře věděli, že o sobě tvrdil že je „Bohem Abraháma, Izáka i Jakuba,“ i když někteří tvrdí, že nikdy takový nárok nevznesl. Toto „rouhání“ se stalo jádrem obžaloby, která Ho odsoudila na smrt. „Za dobré skutky tě nechceme ukamenovat, ale za to, že ty, jako člověk se vydáváš za Boha..“ (Jan 10:33, Marek 14:64).