Komunismus byl nepřítelem svobody, ale zároveň velmi tvrdý na zločin. Člověk mohl chodit po ulicích Moskvy nebo Leningradu nebo jakémkoliv jiném městě, malém či velkém, zcela beze strachu že bude okradený nebo znásilněná, nebo zastřelený jen tak z legrace... Ztratí se tyto „výhody“ nesvobody, až Západní „svoboda projevu“ se dostane plně na Východ? Už nyní se rychle rozrůstá zločin v Sovětském Svazu... Ano, zlo bují po celém světě - a to nejenom ve stylu těch zločinů, které nás šokují, ale i v „legální“ oblasti zábavy kterou Západní prosperita tak podporuje. Veliké části Stockholmu, Kopenhagenu, Amsterodamu, Frankfurtu, Paříže, Londýna, New Yorku, Los Angeles, San Franciska a dalších, se staly nestydatým bahništěm hříchu. Sodoma a Gomora by jim mohly závidět jejich odporné zlo chráněné „svobodou projevu“ bující celým Západním světem, a hlavně moderní techniku, pomocí které se zlo šíří.. Můžeme pochybovat o tom, že se totéž zlo rozšíří nyní mnohem rychleji přes otevřené hranice na Východ, které byly kdysi tak neprodyšně uzavřeny? Při svém příletu na budapeštské letiště, v červenci 1989, Billy Graham pochválil odstranění obchodních překážek, ale varoval:
„Problémy, kterým náš svět čelí, jsou fundamentálně morální a spirituální povahy, a nemohou být vyřešeny jen hospodářsky nebo politicky. Bylo by tragédií, kdyby Maďarsko spadlo do stejné pasti jako mnoho lidí v mé zemi - získalo celý svět - a ztratilo svou duši... Příliš často byl ekonomický pokrok a rozšířená svoboda doprovázena morálním a spirituálním rozpadem...“
Je možné, že Západ se už tak dlouho vychloubá lidskými právy a svobodou, že není ochotný vidět svou vlastní hrůzu a korupci? Západní technologie vytvořila materialistický ráj, který se stal předmětem závisti Východní Evropy. Ovšem na druhé straně to přispělo k explozi drog, pornografie, zneužívání dětí, organizovaného zločinu - to všechno se nyní dostane - spolu s demokracií, na Východ. Jak Robert Benne, ze „Střediska pro Církev a Společnost“ v Salemu, poznamenal:
„Toto vítězství demokratických kapitalistických (ve Východní Evropě), by mělo být přivítáno malým potleskem, jelikož morální základy Západu, které demokracii a kapitalismus umožnily, se pomalu vytrácejí....“
Na podzim 1988 měl Bill Moyers jednu ze svých televizních specialit: Rozprava o Zlu. Byl to klasický příklad jak humanistický přístup k tomuto subjektu je beznadějně nedostatečný, aby se dostal na kloub základním faktům lidské existence.