Víc než jeden papež „uvolnil“ „Petrův trůn,“ když byl zabit žárlivým manželem, který ho přistihl v posteli se svou manželkou. Dokonce i katoličtí historikové připouštějí, že mnoho z papežů byli nelidská monstra, jaká kdy po zemi kráčela. V knize „Vikáři Krista“, Jezuita Peter de Rosa nám připomíná, že papež za papežem vyvolávali zmatek, zabývali se vraždami, drancováním, znásilňováním, krvesmilstvem, a korupcí nejhoršího druhu. Jejich odporné životy jsou skvrnou na stránkách historie. Je výsměchem, nazývat tyto bezostyšné perverty jako „Vaše Svatost“, nebo „Vikář Krista“... I kdyby všichni papežové byli vzorem čistoty a ctnosti, i tak by bylo výsměchem tvrdit, že představují nepřerušenou „apoštolskou posloupnost“ zpět až k Petrovi. Takový koncept je v Novém Zákonu zcela neznámý. Ale i kdyby tomu tak bylo, bylo by nutné pro každého papeže - jako vlastníka autority údajně předávané od Petra, aby předal osobně tuto autoritu svému nástupci.
Ale papežové si své nástupce nevolili, (právě tak si je nevolí dnes)tím méně aby na ně položili své ruce a touto autoritou je pověřili.. Stalo se zvykem, že papežové byli voleni občany Říma - občany, kteří měli vlastní sobecké zájmy na tom či onom kandidátu. Taková volba by těžko mohla být nazvána „apoštolskou posloupností“ a není také v Římě dnes přijatelná. Někteří papežové byli svrženi rozzlobeným davem v protestu proti jejich neuvěřitelnému zlu. Někteří byli ustaveni nebo svrženi králi či císaři. Politická účelnost, nebo bohatství a vliv kandidáta často určovala, kdo papežem bude. „Apoštolská posloupnost? Nesmysl!
Jako odměnu za jejich loayalitu, Konstantin obdařil papeže (úřad, který on sám vytvořil), aby tak „vylepšil“ použití církve pro dobro Impéria. třemi náboženskými tituly Byl to Konstantin, který rozhodl, že když je Řím hlavním městem Impéria, římský biskup bude duchovní hlavou církve. Do té doby neexistoval „papež“ - pouze biskupové se stejnou autoritou, kteří řídili regiony: Řím, Antioch, Alexandrie, Jerusalém a Konstaninopolis. Od této chvíle papežové těsně spolupracovali v administrativě Impéria. Ty tři tituly, které jim Konstantin udělil, používají papežové až podnes.. Zatím co v počátku bylo Římské Impérium totálně pohanské, „Křesťanství“ se nakonec stalo jeho oficiálním náboženstvím. Vlastně to bylo „Křesťanství“, které dalo Impériu jednotu, a drželo jej jak kulturně, tak i nábožensky. Když se, později Impérium rozpadlo politicky pod náporem Barbarů, udržovalo se stále nábožensky stále vytrvalou přítomností římsko katolické církve se svou geniální směsí Pohanství a Křesťanství stále se sídlem v Římě. ..