Návštěvník se nikdy nezbaví úžasu z velikosti a krásy tohoto třetího nenejsvětějšího místa muslimských svatostánků.. Nedávno jsme, potom co jsme ztrávili nějaký čas v Israeli, letěli jsme přímo do Říma. A jak jsme tak jeli kolem kolonády, která vroubí to úžasné náměstí před katedrálou, uvědomil jsem si, že představa, která mi utkvěla v mysli z dřívějších návštěv, zdaleka neodpovídala ohromným rozměrům a klasické nádheře tohoto místa. Jerusalémský kopec Chrámu byl jako trpaslík ve srovnání s Novým Jerusalémem římského Katolicismu. Zde bylo ústředí církve, která prohlašovala, že převzala postavení a úkol semena Abrahámova a stala se tak Božím královstvím na zemi, a která odmítala přiznat Israeli oficiální uznání.. Když jsem vešel do baziliky, počal jsem ji bezděky srovnávat s muslimským svatostánkem, který jsem nedávno navštívil. Uvědomil jsem si, že žádné srovnání možné není! Půl tuctu takových muslimských chrámů by se vešlo do chrámu svatého Petra! A co se krásy týče - bezpočet soch od takových mistrů jako byl Michelangelo - nekonečné mozaiky připomínající biblické příběhy - ohromná, sluncem zalitá barevná okna, to vše mi vzalo dech! Jak jsem tak zíral v úžasu na to nevyčíslitelné bohatství, pochopil jsem něco, co řekl apoštol Jan, když dostal vidinu moci a bohatství této církve: „Velice jsem užasl, když jsem ji spatřil.“
Bylo to něco víc nežli materialismus a sensualita, co Jana překvapilo - byla to nepochopitelná spirituální korupce. Že by Křesťané prvního století, nenávidění a pronásledovaní celým světem - by se mohli transformovat do centrálně kontrolovaného impéria náboženských perverzí pod maškarádou zástupce Krista. To bylo něco, co Jana šokovalo! Jeho vize byla úžasně přesná, jak následující verše prozrazují:
„Ukáži ti soud nad tou velkou děvkou, která sedí na mnoha vodách, a se kterou smilnili králové světa. ..... a viděl jsem ženu, sedící na dravé bestii nachové barvy, plné rouhavých jmen, která měla sedm hlav a deset rohů. .. Na čele měla napsáno jméno: Tajemství, Babylón Veliký. Viděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví svědků Krista.. Těch sedm hlav je sedm pahorků, na kterých ta žena sedí, ... A žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které vládne nad králi země. (Apokalypsa 17:1-3,5,6,9,18). Bůh vždy nazýval nevěru svého lidu vůči Němu „spirituálním smilstvem.“ Klanět se modlám a uctívat jakéhokoliv boha kromě Boha, je jeden z největších hříchů. Jeremiášova obžaloba Judeje byla“ páchání smilstva s kameny a dřevem“ (modly). (Jeremiáš 3:9). - obžaloba sdílená i jinými proroky, nám osvětluje Boží náhled na Pohanství..