Je povinností každého křesťanského politického vůdce - ať už presidenta, vyslance, či jiného - prohlásit velmi jasně celému světu, že veškeré lidské úsilí za dosažení míru je marné, pokud není Ježíš Kristus pozván zpět na Zemi, aby vládl jak v individuálních lidských srdcích, tak i nad všemi národy. Stvořitel celého vesmíru a lidstva, který je pětkrát nazvaný „Bohem Míru“ v Novém Zákonu (Římanům 15:33, 16:20 - Filipským 4:9 - 1 Tesalonským 5:23 - Židům 13:20 ), má mírový plán pro planetu Zemi - plán, který byl opovržlivě odmítnut už tím že se lidstvo pokouší dosáhnout míru cestou humanismu. Tato snaha bude hrát do rukou Antikrista, který je automaticky přijímán, pakliže pravý Princ Míru v lidských plánech není. Když Kristus odsoudil israelské vůdce pro tvrdost jejich srdcí, vysvětlil jim následky jejich odmítnutí Ho jako israelského Mesiáše - odmítnutí, ke kterému se jednou přidá celý svět - slovy: „Přicházím ve jménu mého Otce, a vy mne nepřijímáte; jiného, který přijde ve svém vlastním jméně, toho přijmete.“ (Jan 5:43). Před falešným Antikristem varoval Daniel: „Mírem, (mírovou cestou) zničí mnohé..“ (Daniel 8:25). Vypadalo by to téměř neslušné, brát v potaz nynější mezinárodní optimismus, který se náhle rozhořel v posledních měsících roku 1989 a který stále nabývá na síle. Na toto období bude jistě vzpomínáno jako na nejúžasnější epochu moderní éry - ne-li celé historie lidstva. Ovšem , může to také znamenat první velký krok směrem k tomu iluzornímu času míru, který měli prorokové na mysli. Na příštích stránkách budeme studovat důvody, proč je to pravděpodobné. Den za dnem, pomocí kouzla televize, celý svět pozoroval v úžasu senzační odvíjení se událostí, které by byly před krátkou dobou nemyslitelné. Pojednou byla stržena Železná Opona mezi Maďarskem a Rakouskem, a to dovolilo útěk na Západ tisícům Východních Němců. Tato neuvěřitelná událost byla následována zbouráním Berlínské Zdi a třeštící příliv lidstva proudil nadšeně v obou směrech v radostném spojení. Jakoby nějakým nadpřirozeným rozkazem, komunistické diktatury Východní Evropy - zdánlivě nezranitelné - padaly v rychlém sledu jeden za druhým jako kostky domina. Tyto nepadly tlakem zvenčí, ale zevnitř. Ne vpadnoucí armádou, ale neozbrojenými občany, kteří pochodovali po ulicích po tisících, desetitisících, statisících a tak porazili své utlačovatele prostou přesilou. Jedinou výjimkou bylo Rumunsko, kde bylo zapotřebí armády a krveprolití, k vyvrácení zlé vlády. A to všechno bez jakéhokoliv zásahu ze strany Sovětského Svazu - dokonce někdy i s jeho povzbuzením - což bylo dalším důkazem - pakliže byl nějaký zapotřebí - že nastala nová éra. To nemožné se stalo! Z Vatikánu promluvil papež Jan Pavel II že „svět je v tomto momentu ...