Buddhistický mnich píše v „Tibetan Review“ )a to je nadšeně citováno v „Katolickém Světu“) jak oceňuje cíle takového dialogu:
Jednota v náboženství, jak je propagována Svatým Otcem Papežem Janem Pavlem II.,a schválená Jeho Svatostí Dalai Lamou, není cílem, který se dá dosáhnout v krátké době, ale jednou přijde den, kdy láska a soucit, které Buddha i Kristus kázali tak výmluvně, jednou spojí svět ve společné snaze zachránit lidstvo před nesmyslným zničením tím, že je povedou ku světlu ve které všichni věříme...“ (Catholic World, May-June 1989). Největší zásluhy za ohromné, globálně propletené ekumenické hnutí, patří papeži Janu Pavlu II. Právě tak, jak Gorbačev změnil politický svět, tak papež změnil svět náboženský. Použitím svého ohromného vlivu a emocionálního apelu světového míru, byl papež schopen v roce 1986 shromáždit vedoucí osobnosti dvanácti světových náboženstvích v Assisi, Itálii, aby se tam modlili k „Bohu“, ve kterého ten či onen věřil, a požádal tato božstva aby přinesla mír světu. Aby ospravedlnil fakt, že ctí modlitby čarodějných doktorů a uctívačů ohně, Jan Pavel II. řekl účastníkům, že problém míru je nad náboženskými rozdíly.“ (60 religious leaders Join Pontiff, Streets of Assisi Ring With Prayers for Peace. Los Angeles Times). Papežovy ekumenické úspěchy, které nemají precedent, inspirovaly další vůdčí osobnosti světa, a výsledkem byla nová ekumenická hnutí za světový mír. Jedno z nejvýznamnějších „Global Forum of Spiritual and Parliamentary Leaders on Human Survival“, počal téměř nenápadně v říjnu 1985, když „spirituální vůdci“ z pěti světových náboženstvích, a zvolení zástupci z pěti kontinentů se setkali, aby prozkoumali myšlenky za ekologickou záchranu a světový mír. Z tohoto setkání vyrostlo pracovní partnerství mezi náboženskými a politickými vedoucími světa - něco, co bylo nemyslitelné od dob starého Říma:
Prozkoumali jsme povahu vztahu mezi politickým a náboženským životem, a došli jsme k souhlasu, že jak političtí, tak i náboženští vůdci potřebují vzájemnou spolupráci, a budou propagovat regionální, národní a i místní spolupráci mezi parlamenty a náboženstvím. .. Vcházíme do éry globálního občanství .. Toto nové vědomí stojí nad jakoukoliv bariérou rasy, náboženství, ideologie i národnosti. Máme vizi nové společnosti, ve které dlouhá a tragická historie lidského násilí ustoupí věku vzájemně zaručeného blahobytu a míru...“
Toto vedlo k pětidenní „Global Forum“ konference v Oxfordu, Anglii v roce 1988 při které se setkali spirituální a legislativní vůdcové z 52 zemí, aby „spojili všechny víry, se všemi politickými názory.“ Mezi účastníky byli US senátoři a vedoucí vědci, členové Nejvyššího Sovětu a sovětské Akademie věd, generální sekretář OSN, arcibiskup z Cantenbury, Matka Tereza, Dalai Lama, členové kabinetu, kardinálové, swami, biskupové, rabíni, imámové, a mniši. Konference vydala „Final Statement of the Conference,“ který prohlásil:
Společný zájem o globální přežití nás svedl dohromady .