Bud mohl zemřít anebo kdyby ho nějaká žena chtěla za muže, tak se mohl stát zlodějem. V poslední chvíli ho zachrání Esmeralda a podle zlodějských zákonů se stává na dva roky jeho ženou. Ale to se stalo dlouho před Esmeraldinou „popravou“. To on zorganizuje útok na chrám, aby zachránili Esmeraldu. To ale Quasimodo neví a jejich útok odrazí. Esmeralda je ale léčkou vylákána z chrámu ven Klaudiem Frollem. Buď si ho má vzít, nebo zemře. Esmeralda volí smrt. Než dojde pro popravčího dá Esmeraldu hlídat jedné kajícnici, která cikány nesnáší neboť jí ukradli před mnoha lety její dcerušku. Ano, to Esmeralda je její dcera. Kajícnice ji ukryje ve své kobce, ale když přijede stráž a Esmeralda uslyší Phoebův hlas, vykoukne a její osud je zpečetěn. Esmeraldu i s matkou vytáhnou z kobky ven. Matka svou dceru brání, ale jeden voják ji prudce odstrčí, ona padne hlavou na kámen a zemře. Esmeraldu bez okolků pověsí hned na prvním domě. Její smrtelný zápas sleduje Klaudius i Quasimodo z ochozů Chrámu Matky Boží. Když bylo vidět, že Esmeralda svůj boj prohrála, propukl Klaudius v ďábelský smích. Quasimodo k němu zezadu přikročil a svrhl ho dolů. Zabil svou druhou nejdražší bytost. Poté prý Quasimodo zmizel a už ho nikdo neviděl. „ Jednou, když přišli do sklepení v Montfauconu vyhledat kostru zavražděného Oloviera Daňka, nalezli dvě kostry kostry, které podivným způsobem objímali jedna druhou. Jedna byla kostra ženy, měla na sobě cáry šatů a zlomený vaz. Druhá kostra, která ji držela v těsném objetí byla kostra muže. Měl pokřivenou páteř a jednu nohu kratší. Neměla zlomený vaz a bylo tedy jasné, že se nejedná o kostru oběšence. Muž, jemuž kostra patřila sem tedy přišel umřít. Když ho chtěli odtrhnout od kostry, již objímal, rozpadl se v prach.