Viktor Hugo: Chrám Matky Boží

Celý příběh začíná v roce 1482 v Paříži. Na náměstí Gréve se tísnila spouta lidí, jak by taky ne, když byl svátek všech bláznů. Na náměstí předvádí skupina herců novou hru od dramatika Petra Gringoira. Ale lid mu nevěnuje pozornost, mnohem více je zaujme mladičká cikánská tanečnice, která se, jak se později dovídáme, jmenuje Esmeralda. A také je zajímá volba krále bláznů. Tím se nedobrovolně stává Quasimodo, jednooký a hrbatý zvoník od Matky boží. Lid ho přestrojí za krále a na ramenou ho nosí po náměstí. V tom ale přijede arcijáhen Klaudius Frollo, z Quasimoda strhá posměšné odznaky královské moci a nařídí mu, at se vrátí do chrámu. Quasimodo ho poslechne. Dozvídáme se, že to Klaudius Frollo se ujal Quasimoda když byl jako nemluvě odložený v chrámu a nikdo ho nechtěl. Proto také Quasimodo Frolla bezmězně miluje a udělal by pro něj vše, co by si Klaudius přál. Frollo na náměstí spatřil Esmeraldu a na první pohled se do ni zamiloval. I když on byl už v pokročilém věku a Esmeralda dívka sotva sedmnáctiletá. Nařídí tedy Quasimodovi aby ji v noci unesl. Ten se o to pokusí, ale jeho snaha je zmařena. Petr Gringoire se ji snaží osvobodit, ale Quasimodo ho přemůže, za to Phoebus, velitel královských lučištníků je úspěšnější. Esmeraldu osvobodí a Quasimoda zajme. A jak jinak, Esmeralda se do něj zamiluje. Quasimodo je veřejně zbičován a posléze na dvě hodiny vystaven na pranýři. Lidé po něm hází rajčata a vše možné a jediná Esmeralda se smiluje a dá mu napít. Dalo by se říci, že toto je jeden z nejdůležitějších momentů celé knihy. Phoebus má sice snoubenku, ale to mu nebrání sjednat si dostaveníčko s Esmeraldou. Jsou ale sledováni žárlivým Klaudiem Frollem, který v nestřeženém okamžiku vyskočí z úkrytu, Phoeba probodne a ihned zmizí. Z vraždy je obviněna Esmeralda, která po úporném mučení svou vinu přiznává. Když je vezena na popraviště, uvidí Phoeba s jeho snoubenkou, jak popravě přihlíží. Phoebuse totiž šarlatáni zachránili, ale ten nehnul ani prstem aby Esmeraldu zachránil. Když už mám Esmeralda oprátku na krku a zbývají jí poslední okamžiky života, zachrání jí Quasimodo který nezapomněl na její velkorysé gesto tenkrát na pranýři. V chrámu má každý zločinec azyl a tak tam Esmeraldu ukryje. Teď nastává pasáž knihy ve které se Esmeralda postupně sbližuje s Quasimodem. A Klaudius Frollo se v dlouhých monolozích sžírá láskou k mladé cikánce. Petr Gringoire byl jednou večer přepaden zloději, kteří do dovedli ke svému králi.

Bud mohl zemřít anebo kdyby ho nějaká žena chtěla za muže, tak se mohl stát zlodějem. V poslední chvíli ho zachrání Esmeralda a podle zlodějských zákonů se stává na dva roky jeho ženou. Ale to se stalo dlouho před Esmeraldinou „popravou“. To on zorganizuje útok na chrám, aby zachránili Esmeraldu. To ale Quasimodo neví a jejich útok odrazí. Esmeralda je ale léčkou vylákána z chrámu ven Klaudiem Frollem. Buď si ho má vzít, nebo zemře. Esmeralda volí smrt. Než dojde pro popravčího dá Esmeraldu hlídat jedné kajícnici, která cikány nesnáší neboť jí ukradli před mnoha lety její dcerušku. Ano, to Esmeralda je její dcera. Kajícnice ji ukryje ve své kobce, ale když přijede stráž a Esmeralda uslyší Phoebův hlas, vykoukne a její osud je zpečetěn. Esmeraldu i s matkou vytáhnou z kobky ven. Matka svou dceru brání, ale jeden voják ji prudce odstrčí, ona padne hlavou na kámen a zemře. Esmeraldu bez okolků pověsí hned na prvním domě. Její smrtelný zápas sleduje Klaudius i Quasimodo z ochozů Chrámu Matky Boží. Když bylo vidět, že Esmeralda svůj boj prohrála, propukl Klaudius v ďábelský smích. Quasimodo k němu zezadu přikročil a svrhl ho dolů. Zabil svou druhou nejdražší bytost. Poté prý Quasimodo zmizel a už ho nikdo neviděl. „ Jednou, když přišli do sklepení v Montfauconu vyhledat kostru zavražděného Oloviera Daňka, nalezli dvě kostry kostry, které podivným způsobem objímali jedna druhou. Jedna byla kostra ženy, měla na sobě cáry šatů a zlomený vaz. Druhá kostra, která ji držela v těsném objetí byla kostra muže. Měl pokřivenou páteř a jednu nohu kratší. Neměla zlomený vaz a bylo tedy jasné, že se nejedná o kostru oběšence. Muž, jemuž kostra patřila sem tedy přišel umřít. Když ho chtěli odtrhnout od kostry, již objímal, rozpadl se v prach.

Zdroje:

Victor Hugo, Chrám Matky Boží -