Všechny postavy jsou zde líčeny v tradičním duchu.
Adam
- první člověk, s Bohem jej poutá silná vazba, i když je zvídavý, proti hříchu je silný a odolný

Eva
- Adamova družka, vyňata a utvořena z jeho levého žebra
- stane se nepřímou vinicí ztráty nesmrtelnosti a vyhnání z Ráje
- pro její vrtkavou povahu si ji had vybere
- pojetí Evy je v duchu tradičního pohledu na ženy - jako vrtkavého, pyšného, marnivého tvora - zejména ve středověku jako nádobu hříchu

I přesto, že autor žil na rozhraní renesance a baroka, více se projevil barokní vliv. Renesancí je ovlivněn popis vesmíru, pohyb planet, Adamova zvědavost po vědění. Filozoficko-náboženská témata ukazují na začínající baroko, kdy se pohled člověka opět obrací více k Bohu.
Milton ve svých básních používá blankvers - fornu verše hojně využívaného ve alžbětinském divadle. Dílo je rozděleno do dvanácti knih. Autor cituje i krátké pasáže z Bible. Na druhou stran jsou texty často proloženy jmény antických hrdinů, bohyň nebo bohů. Ukázka
"Já bídný z blahého! tak končí svět
ten nový, slavný, se mnou, slávy té
dřív slávou? Jenž teď kletým z šťastného
jejž zřít vrch štěstí mého bývalo;
i dobře, by zde bídy konec byl :
jí zaslouživ, rád nes´bych výsluhu;
to nestačí však : vše, co piju, sním
neb zplodím kdy, je kletba zmnožená.".