Karel Čapek život, dílo a jeho drama Matka

Prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, povolání, které vykonává a myšlenky, které se mu honí hlavou, ovlivní celý jeho život a tvorbu. A právě proto bych ráda první část referátu věnovala životu Karla Čapka.
Karel Čapek se narodil roku 1890 jako syn lékaře v Malých Svatoňovicích na Náchodsku. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, Brně a Praze dále pak filozofii v Praze, Berlíně a Paříži. Nějaký čas byl zaměstnán v redakci Národních listů, od roku 1921 v Lidových novinách. Byl také dramaturgem Vinohradského divadla, kde režíroval některé hry. Čapek je pokládán za oficiálního autora nově vzniklé republiky, obhájce demokracie. V době hrozící nacistické okupace byl jedním z jejích hlavních odpůrců. Využil všechny své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, tu však kvůli obavám hodnotitelů z reakce Hitlerova Německa nedostal. Spolu s dalšími pokrokovými umělci patřil do skupiny „pátečníků“ (scházeli se u Č. v pátek..), které navštěvoval i T. G. Masaryk. Ten Čapkovi natolik důvěřoval, že mu svěřoval své názory, na základě kterých vznikly Hovory s TGM. Během svého života podnikl mnoho cest po evropských zemích, z nichž později napsal cestopisné knihy např. Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever a Obrázky z Holandska. Ovládal mnoho jazyků, překládal. První Čapkova díla vznikala ve spolupráci s jeho bratrem Josefem, známým malířem ( Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny, Ze života hmyzu, Adam stvořitel ). V další tvorbě pokračoval Karel Čapek již samostatně. Jeho první sbírky povídek – Boží muka a Trapné povídky - jsou prostoupeny pesimismem. Čapek poukazuje na to, jak je pravda a vše kolem nás relativní. Ve dvacátých letech se zaměřuje především na dramatickou tvorbu. Drama Ze života hmyzu (1921) je satirou na lidské slabosti. Autor v ní porovnává chování hmyzu a lidí a dochází k závěru, že se v podstatě neliší a že šťastní mohou být pouze lidé nevědomí. Utopická hra R.U.R. líčí, jak se lidem mohou vymknout z rukou jejich vynálezy. Ze hry jasně vyplývá, že člověk zodpovídá za to, co vynalézá. Ve Věci Makropulos (1922) se Čapek zabývá otázkou nesmrtelnosti a odhaluje čtenáři smysl života. Dramata z pozdějšího období jsou Bílá nemoc a Matka. Fantastický nádech mají i Čapkovy romány – Továrna na absolutno, Krakatit a později vydaný román Válka s mloky, kde autor reaguje na hrozící expanzi fašismu.

Dále to jsou tři romány spojené volným filozofickým podtextem Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Objevuje se v nich znovu relativistický přístup k životu. Za zmínku stojí i dvě sbírky povídek Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, kde se, stejně jako v jeho prvních sbírkách, objevuje motiv tajemství, které je však racionálně rozluštěno. Čapkovo poslední drama Matka popisuje konflikt mezi matkou a ostatními členy rodiny. Je to konflikt citů, povinnosti a touhy. Čapek psal hlavní roli pro svoji manželku, Olgu Schneipflugovou. Matka – Dolores - hluboce miluje všechny své syny a manžela a velmi trpí, když jeden po druhém umírají. Matka má možnost rozmlouvat s nimi i po jejich smrti. Myslí si, že jejich smrt byla zbytečná, což v některých případech možná i byla. Oni ji však stále přesvědčují, že zemřeli za něco, v co věřili nebo v co věřit chtěli. Na postavách manžela a synů chtěl Čapek ukázat odlišnou představu oběti ve prospěch společnosti. Manžel Dolores zemřel v Africe. To, jak zemřel prozrazuje své ženě v jednom z jejich „posmrtných“ rozhovorů.
Otec:…„Náš plukovník udělal chybu, víš? Hlavní kolona měla počkat dole, a do toho průsmyku se měly poslat alespoň dva batalióny. A horská baterie. Já to věděl předem. Říkal jsem to plukovníkovi, a on mi řekl, jak se zdá, majore, máte strach.“
Matka:„Richarde! A proto jsi šel – na smrt?“
Otec:„Hlavně proto, dušinko, hlavně proto. Aby náš plukovník viděl, že já jsem měl pravdu, víš?….“
Na první pohled se tedy zdá, že její manžel zemřel pro docela zbytečný pocit triumfu. Položme si však otázku:„Dokázal by být Richard šťastný z toho, že žije, kdyby plukovníka neuposlechl a získal pověst zbabělce, kdyby nechal jít na smrti svoje kamarády samotné? Ač se jeho čin zdá zbytečný, pro něj měl jistě zásadní význam. Zemřel jako hrdina….
Její další syn Ondřej byl lékařem a bojoval se žlutou zimnicí. Úmyslně se nemocí nakazil, aby vyzkoumal její příčiny. Na žlutou zimnici zemřel. Smysl Ondřejovy oběti byl tedy, na rozdíl od otce, jasně kladný, nebyl však nutný. Litoval Ondřej své smrti?
Ondřej:„Víš, maminko, byla to moc zlá nemoc, a ti lidé tam dole – kdybys je viděla umírat, sama bys řekla:„ Ondro, nemůžeš je tak nechat!“ To je těžká věc, mami! Někdo tam musel jít.
Otec:„…Padl na bojišti vědy jako hrdina. To přece stálo za to, ne?“
Ondřej:„To ne, tati. Vidíš, na tom by mně záleželo nejméně. Mně šlo jen o to poznat příčiny zimnice. To není žádné hrdinství. Když člověk dělá vědu, tak musí hledat příčiny, víš? A na jiném mne čerta záleží. Jaképak hrdinství nebo čest – to je dětinství, tati.

Ale kousek poznání – to stojí za to.“
Jiří chtěl udělat světový rekord. Chtěl ve svém letadle letět, co nejvýš. Jeho letadlo se však zřítilo a Jiří zahynul. Zemřel pro sportovní úspěch „z bravury.“ Otec zprvu nechápal tuto obět, nechápal, jaký význam má takový rekord. Jiří mu vysvětlil, že by se dal využít, jak v době války, tak v době míru. Tak jako byla pro otce a Ondru důležitá jejich obět, byla pro Jiřího důležitá obět jeho.
Dolores zůstaly již jen tři děti – dvojčata Petr a Kornel a nejmladší Toni. Petr a Kornel zahynuli v občanské válce ve Španělsku. Petr, revolucionář, bojoval na pokrokové straně, hájil zájmy lidu na straně černých. Byl demokratem, socialistou. Chtěl zlepšit společenské podmínky. Zemřel, jako všichni, za něco, v co věřil.
Petr:„Já jsem šel s velkou a poctivou věcí. Za rovnost a svobodu, tati!“
Kornel je konzervativní a bojuje, na rozdíl od svého bratra, na straně bílých. Uznává starý svět, je stoupencem moci a síly. Kornel:….„Musím, protože lidé jsou rozděleni na dvě strany, a vládnout může jenom jedna, víš? A tak se musí rozhodnout bojem, maminko, kdo bude u nás vládnout.“
Na postavách obou bratrů chtěl Čapek ukázat obět pro politické přesvědčení. Z knihy je cítit, že autor nesouhlasí ani s jednou stranou. Naznačuje pouze, v čem se tyto strany liší. Tyto dvě oběti se zdají býti velmi zbytečné. Čtenář si musí zákonitě položit otázku, proč musí lidé umírat za to, v co věří? Proč nelze vše vyřešit dohodou?
Nebohá matka zůstává tedy sama se svým nejmladším Tonim, který je jejím miláčkem. Je to snílek s hlavou věčně v oblacích. Když vypukne válka i on chce jít bojovat za svou vlast. Matka se bojí, že přijde i o něj a odmítá ho pustit Všichni zemřelí ji přesvědčují, aby Toniho nechala jít, že i on musí bojovat v to, co věří, jinak nebude šťastný. Avšak matčin jediný smysl života je rodina a ona zpočátku nechápe nutnost oběti pro společnost, i když si někdy připadá, že nedělá dobře.
Matka:„Připadám si jako slepice, která vyseděla orly, sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vyletují. Někdy si říkám, nesmíš jim překážet.“
Její postoj se ovšem radikálně změní, když v rádiu uslyší, že je ohrožen sám smysl jejího života, že nepřítel zabíjí i malé děti.

V tuto chvíli Dolores pochopí, že neúčastí nelze ochraňovat ohrožené lidstvo, strhne ze stěny pušku a s velkým gestem ji podává Tonimu volajíc:„JDI!“

Použitá literatura: Bohuš Balajka – Přehledné dějiny literatury II
Karel Čapek – Matka
Sešit

Vlastní názor: Tak jako všechny knihy Karla Čapka, i tato kniha je úžasně moudrá. Každý člověk si během života vytvoří nějaký jeho smysl či cíl, pro který je ochoten přinést obět. Tato obět se může zdát jeho okolí nesmyslnou, to však není důležité, když se takovou nezdá být člověku, který je obět ochoten přinést. Obět potom není určitě (!) zbytečná……Krásně pravdivě také pan Čapek vylíčil pocity a úděl všech matek. Každé matce jednou její děti vyletí z hnízda. A ona se tomu musí podvolit, ať chce či nechce……….