Jednoho lednového dne roku 1622 se narodil pařížskému měšťanovi Poquelinovi syn. Prvorozený syn dostal jméno Jean-Baptiste, a protože měl to štěstí, že se narodil do dobře situované rodiny, bylo rozhodnuto, že mu bude umožněno patřičné vzdělání. V deseti letech mu umřela maminka, tatínek se znovu oženil a celá rodina se přestěhovala do rozlehlého měšťanského domu. V době jeho mládí měl na malého Jeana-Baptista značný vliv jeho dědeček, který ho často vodil na divadelní představení, což se nelíbilo otci Poqulinovi, protože, stejně jako církev, považoval divadla za nepočestná a zavrženíhodná. Již v deseti letech (1632) je poslán do přísné jezuitské koleje Collége de Clermont, kde studoval až do roku 1639 latinu, historii, zeměpis, matematiku a teologii. Přišel zde do styku i s divadlem, žáci totiž předehrávali úryvky z Plauta a Terentia ( z nich později čerpal inspiraci, pro svojí vlastní tvorbu) a zde se také setkal s literaturou navazující na tradice humanismu a renesance, jejíž kořeny tkvěly v znovuobjevení antiky – rodící se klasicismus ( racionalismus). Dále studoval dva roky právo, a když dosáhl titulu licenciáta, vrátil se k rodinnému řemeslu a stal se královským čalouníkem. U dvora je svědkem krutých represí vůči mladým šlechticům, obviněných ze spiknutí proti králi a kardinálovi. Tato zkušenost ho přiměla opustit společenskou dráhu a věnovat se divadlu. Roku 1644 založil tzv. Skvělé divadlo, kde poprvé vystupuje jako Moliére, nejspíš s ohledem na svou váženou rodinu. V té době se stal ředitelem souboru. Po dvou letech se soubor rozpadl a Moliére se dostal do vězení pro dlužníky, ze kterého se díky přátelům dostal. Od roku 1646 jezdil, hrál, režíroval a řediteloval kočovné divadelní skupině. Pohybovali se po jihofrancouzském venkově a v okolí Lyonu. Toto období mu přineslo mnoho cenných divadelních zkušeností a z tohoto období pochází více než třicet her. Roku 1658 se Moliére vrací do Paříže a jeho soubor předvádí králi Ludvíkovi XIV. Corneillovu tragédii Nicomedes, po které Moliére zdvořile požádá panovníka o svolení k sehrání frašky Zamilovaný doktor, která byla inspirována italskou komedií dell´arte a která se nedochovala. Panovníkovi se moc líbila a Moliérova skupina obdržela povolení hrát v paláci Petit Bourbon. Tím Moliére dobyl Paříž, neboť jeho frašky a posléze i první komedie – Směšné préciozky, Sganarel, Škola pro muže, Škola pro ženy - byly jednoznačně úspěšné.