V té době vstupuje do hry Elmíra, žena Orgonova a snaží se Tartuffovi rozmluvit vdavky s Marianou. Tartuffe jí však padne k nohám a nestoudně jí vyzná lásku. Elmíra se nenechá kupodivu vyvést z míry a Tartuffovi se zle vysměje. Celou tuto scénu sleduje z úkrytu Damis, kterému již míra trpělivosti přeteče a vtrhne na scénu. Křičí, že všechno poví otci a Tartuffa se konečně všichni zbaví. Elmíra se ho snaží trochu usměrnit, jenže Damis se nedá. V tuto chvíli přichází na scénu Orgon, který když uslyší svého syna obviňovat „chudáčka a pana svatého“ Tartuffka ničemu nevěří a Damise vyhodí z domu. Aby si Tartuffa udobřil přepíše na něj celý svůj dům. Elmíra by nebyla Elmírou, kdyby nevěděla, jak z toho ven. Přemluvila Orgona, aby se schoval pod stůl a poslouchal. Nechala si zavolat Tartuffa, a když se dostavil, začala ho svádět. Tartuffe si chvíli hrál na dotčeného z předchozího odmítnutí, ale čím dál více se rozpaloval. Za chvíli již chtěl, ten náš pan svatý – nedotčený, po Elmíře důkaz lásky. To už bylo dost i na Orgona pod stolem. Vyletěl, jako když ho píchne vosa, a Tartuffa vyhodil z domu. Jenomže zapomněl, že dům přepsal na Tartuffa, a že tedy by měl spíše Tartuffe vyhodil jeho. Navíc se ještě před časem Tartuffovi svěřil, že přechovává kazetu s listinami od svého, králem stíhaného, přítele. Tartuffe si pospíšil ke králi žalovat. Král , protože byl moudrý, poznal, co je Tartuffe zač, a nechal ho zatknout a Orgonovi vrátil dům. A co ta kazeta s listinami?
„Vždyť dobrý panovník rád na zlé zapomíná
A umí odpustit, kde byla jaká vina.“
A tak tedy vše dopadlo šťastně. Mariana si vzala Valéra a možná, že spolu žili až do smrti. Vlastní názor: Upřímně si myslím, že církvi v té době stačilo opravdu málo. Ve hře se přeci neočerňovala církev ale hanebnost jednoho jedince, který církev použil jako svůj štít. Hru jsem četla v překladu F. Vrby a velmi se mi líbila, protože měla zajímavý propletený děj a byla psána srozumitelně – oči jenom pluly po řádcích.

Použitá literatura: Moliére – Tartuffe.