Román, jehož epickou osnovu tvoří úsilí knížete Nechljudova odčinit starý prohřešek, kterého se dopustil na Kátě Maslovové. Rozhodne se doprovázet Káťu, nespravedlivě odsouzenou k nuceným pracím na Sibiř, mravně ji obrodí svou obětí, ale když se Káťa ocitne na svobodě, odmítne jeho nabídku k sňatku. Poznala, že Nechljudov jí nabízel manželství z útrpnosti, kdežto spoluvězeň Simonson ji opravdově miluje. Román dosvědčuje mravní a názorový obrat Tolstého v posledním období jeho života, kdy začal odmítat civilizaci, vědu a umění. Oddal se náboženskému hloubání a ve smyslu evangelia hlásal odklon od pozemského života.