Andělský voči
Pojišťovací agent přichází na malém městě do pekařství, kde je pekař, který při první návštěvě jiného kolegy podepsal přihlášku do živnostenského fondu, ale pak napsal dopis, že vše ruší. Když po krátkém bloudění najde pojišťovák pekaře mezi chleby jak leží na lavici a vysvětlí oč jde, pekař vyskočí, podívá se do očí, a křičí, že ten, co tady byl předtím, měl takový „andělský voči“, který mu nakukal, jaké bude mít výhody v penzi, ale přitom mu neřekl stanovy, co musí pekař investovat. Agent ho chtěl zklidnit, ten ho ale vyprovodil rychle z domu a že pojede do Prahy si stěžovat. V Praze v pojišťovně bral schody po dvou, rychle chce mluvit s panem ředitelem. Je mu vyhověno, ředitel na něj mluví vlídně a klidně, i když pekař je rozlícen doruda. Ředitel klidně říká, že celou věc stornujeme, peníze se vrátí, ale podotýká, jaké to pro něj bude mít nevýhody, když se zřekne takové vymoženosti, ukazuje mu fotky starců a žebráků, výstřižky z novin a tak podobně, pak stejně vezme listinu, kterou pekař podepsal a chce ji roztrhnout. Pekař však po prohlédnutí fotek a při líbezných ředitelových slovech změkl, rozmyslel si to a znovu přijal to, co předtím odmítal. Vyšel jako ve snách z pojišťovny, dal hlavu pod kašnu na náměstí a jen si mlel: „Andělský voči.“

Křtiny 1947
Stopaři zastavilo u lesa auto. Muž ve středních letech. Stopař nasednul a je mu vlastně jedno, kam ho muž zaveze. Povídali si, stopař pracuje o pohřební agentury, když v tom vběhnul na silnici divoký králík, řidič přidal plyn, ale králík stačil seběhnout do lesa. Dál zase bažant, a i tentokrát stačil utéct. Po chvíli jízdy, kdy stopař mluvil o své prácí, vyběhla z remízku srnka, přeskočila příkop a přecházela silnici. Teď se otočila a zahleděla se do reflektorů. Řidič přidal plyn, pevně se usadil, strhl volant a nabral ji blatníkem obloukem odhodil srnku do příkopu. Pak ji dorazil loveckým tesákem, ulomil ze smrčku větvičku, rozlomil ji a kousek jehličí vložil srnce do tlamy a druhý kousek do smrtelné rány v boku. Poté ji zavázal do deky a uložil na zadní sedadlo. Za chvíli přijeli do velké vesnice, řidič zastavil před jednopatrovým domkem, otevřelo se okno a nějaká žena volá: „Velebný pán už přijel, křtiny můžou začít.

Další povídky:
Fádní odpoledne
Emánek
Podvodníci
Baron Prášil
U Zeleného stromu
Pražské jesličky