Bohumil Hrabal – Perlička na dně
povídková kniha – 12 kratších povídek, v nichž vystupují obyčejní, ale zajímaví lidé. Povídky nemají načasovanou pointu, jsou to příběhy, časti něčích životů.
Večerní kurs
B. Hrabal se učí jezdit na motorce, jeho instruktor pan Fořtík přijíždí večer na smluvené místo a jízda začíná. Při jízdě, která jde panu Hrabalovi docela dobře, se jejich hovor sklouzne k Hrabalově otci, který miloval motocykly a automobily, pan Hrabal vypráví při jízdě večerní Prahou panu Fořtíkovi zážitky z dětství, kdy on a jeho bratr nejvíce dopláceli na otcovu vášeň. Když jezdili do Brna, maminka už to nemohla vystát, vzala kluky vlakem a vždy na manžela čekala v Brně, ten přijel s velkým zpožděním se zafačovanou hlavu, že se vyboural kdesi v Bítově. Otec si z maminčiných výtek nic nedělá, dál jezdí s úsměvem od ucha k uchu.
Takhle pan Hrabal vypráví své zážitky s tatínkem. Pak zastaví, vyskočí, pan Fořtík skočí za řidítka, rozloučí a jede pryč, někam směrem k Vltavě.
Miláček
Příběh z dělnického prostředí, předák se nechá stříhat ve volné chvíli od svého kamaráda spolupracovníka pana Šimůnka, zvaného Kudla, s nimi je mladý dělník Jenda, dobromyslný prosťáček, kterému Kudla provádí všelijaké naschvály a kulišárny, Jenda je ale touto pozorností spíše potěšen, Kudla je mu takovým vzorem.
Při stříhání si povídají o práci, mluva je prošpikovaná slangem a technickými termíny. Kudla doráží na Jendu, snaží se ho rozproudit, aby Jenda mluvil ty své rozumy, o Kadeřnictví mladých, kde se nechává stříhat, o tom jak balí holky a tak podobně. Potom odejdou zpátky do kanálu, kde pracují, dál si povídají o různých věcech, Kudla schválně opakuje otázky, aby Jendu rozmluvil, ten nadšeně vypráví a takhle jim práce ubývá. Pak Kudla šel pro materiál, předák si šel odskočit a Jendovi nařídili trochu poklidit. Ten ale vylezl za nimi po žebříku šel sledovat noční oblohu. Mezitím se ale stala nehoda a žhavá struska se vylila do kanálu, kde předtím pracovali. Když si toho předák a Kudla všimli, rozeběhli se sem a křičeli, že se stalo neštěstí, mysleli si, že tam Jenda zůstal. Všichni už ho oplakávají, když ale Jenda přijde za nimi, zjistí, jak ho mají všichni rádi, Kudla má slzy na krajíčku, má ho rád.
Staré zlaté časy
Bylo poledne. Dva staří páni, kteří se právě vykoupali, leželi na prknech Žluté plovárny a slunce sálalo tak, že měli plavky už skoro suché. Bavili se o svých zkušenostech, povedených obchodech, úspěších i neúspěších. Střídají se v hovoru, každý mluví o svém, doplňují se otázkami.
Hostinský povídá o kšeftu z roku čtyřicet osm. Dostal stánek na Strahovském stadionu při Sokolském sletu, vypadalo to, že vytočí čtyři sta hektolitrů piva.
Doktor mluví o svatbě s vdovou, jaké měl štěstí, operoval mladého vojáka, kterému se při slavnostní salvě rozbila hlaveň.
Skupoval brambory, jablka, maso, co se dalo. Při sletu ale bylo chladno, takže pivo moc nejelo. A tak se dal do chlebíčků. A měl velký úspěch.
Jeho nejkurioznější případ. V ordinaci mu služka vyplivla celou tasemnici. Na Velikonoce chlapec spolknul slavíka.
Takhle si povídali, vzpomínali na život, slunce pálilo.
Po sletu celé tři dny počítal. Vybaloval ubrus po ubrusu, vydělal osm ubrusů – tři sta tisíc, přísahal hostinský vkleče a díval se na doktora, ale ten neotevřel oči.
Smrt pana Baltisbergra
Povídka, kdy se otec, matka a strýc Pepin vydali na Velkou cenu Československa do Brna.
Vybrali si místo u Farinových zatáček, povídali si a sledovali závody. Strýc svým známým halasným způsobem mluvil o svých zážitcích, matka se bavila s mužem sedícím vedle nich naprosto znalecky o závodnících.
Baví se o závodě dvěstěpadesátek, jaký bude souboj mezi Kassnerem, Heckem a Baltisbergerem.
Závod se rozjel, Baltisbergr vede, je líčena jeho jízda na hranici života, lidé trnou. V posledním kole však Baltisbergr nevytočí jednu z Farinových zatáček a dlouhým obloukem dopadne mimo trať. Lidé se sbíhají, je ale skoro jasné, že je konec. Otec tam přichází, sleduje doktora, který konstatuje smrt. To už ale začíná závod pětistovek....
Andělský voči
Pojišťovací agent přichází na malém městě do pekařství, kde je pekař, který při první návštěvě jiného kolegy podepsal přihlášku do živnostenského fondu, ale pak napsal dopis, že vše ruší. Když po krátkém bloudění najde pojišťovák pekaře mezi chleby jak leží na lavici a vysvětlí oč jde, pekař vyskočí, podívá se do očí, a křičí, že ten, co tady byl předtím, měl takový „andělský voči“, který mu nakukal, jaké bude mít výhody v penzi, ale přitom mu neřekl stanovy, co musí pekař investovat. Agent ho chtěl zklidnit, ten ho ale vyprovodil rychle z domu a že pojede do Prahy si stěžovat. V Praze v pojišťovně bral schody po dvou, rychle chce mluvit s panem ředitelem. Je mu vyhověno, ředitel na něj mluví vlídně a klidně, i když pekař je rozlícen doruda. Ředitel klidně říká, že celou věc stornujeme, peníze se vrátí, ale podotýká, jaké to pro něj bude mít nevýhody, když se zřekne takové vymoženosti, ukazuje mu fotky starců a žebráků, výstřižky z novin a tak podobně, pak stejně vezme listinu, kterou pekař podepsal a chce ji roztrhnout. Pekař však po prohlédnutí fotek a při líbezných ředitelových slovech změkl, rozmyslel si to a znovu přijal to, co předtím odmítal. Vyšel jako ve snách z pojišťovny, dal hlavu pod kašnu na náměstí a jen si mlel: „Andělský voči.“
Křtiny 1947
Stopaři zastavilo u lesa auto. Muž ve středních letech. Stopař nasednul a je mu vlastně jedno, kam ho muž zaveze. Povídali si, stopař pracuje o pohřební agentury, když v tom vběhnul na silnici divoký králík, řidič přidal plyn, ale králík stačil seběhnout do lesa. Dál zase bažant, a i tentokrát stačil utéct. Po chvíli jízdy, kdy stopař mluvil o své prácí, vyběhla z remízku srnka, přeskočila příkop a přecházela silnici. Teď se otočila a zahleděla se do reflektorů. Řidič přidal plyn, pevně se usadil, strhl volant a nabral ji blatníkem obloukem odhodil srnku do příkopu. Pak ji dorazil loveckým tesákem, ulomil ze smrčku větvičku, rozlomil ji a kousek jehličí vložil srnce do tlamy a druhý kousek do smrtelné rány v boku. Poté ji zavázal do deky a uložil na zadní sedadlo. Za chvíli přijeli do velké vesnice, řidič zastavil před jednopatrovým domkem, otevřelo se okno a nějaká žena volá: „Velebný pán už přijel, křtiny můžou začít.
Další povídky:
Fádní odpoledne
Emánek
Podvodníci
Baron Prášil
U Zeleného stromu
Pražské jesličky
