Nedokončený román kritizující úředníky, soudnictví, byrokratickou mašinerii, zaběhlý, nudný život úředníka.
Josef K., první prokurista velké banky, je svobodný, rychle si vybudoval vysoké postavení a nemíní přestat, bydlí v penzionu paní Grubachové, která si ho velmi váží. Nedozvíme se, jak vypadá, jaký byl před zahájením příběhu, odkud pochází, jaké měl dětství a mládí, do jakých chodil škol, proč si zvolil své povolání, jak v něm došlo k jeho neobyčejně rychlé kariéře. Nic. Je to prostě Kdokoli.
Jednoho rána, v den K. třicátých narozenin, přijdou k němu do bytu dva muži, že nemůže pryč, je zatčen. Zprvu se ptá, proč je zatčen, z čeho je obviněn, ale nikdo mu nic neřekne. Ikdyž je zatčen, může dál pracovat a volně se pohybovat. Později je mu oznámeno, že se má dostavit k soudu, k výslechu. Je to ale zvláštní soud. Je na půdě jednoho velkého, v místnosti je namačkáno spoustu přihlížejících, vyšetřující soudce klade K. otázky. Ten svým řečnickým uměním naprosto setře soudce, soud, další nedostatky.

Strýc sežene K. advokáta, dr. Hulda. U advokáta pozná služku Lenku, se kterou prožije noc. Advokát vysvětluje K., že se musí začít s přesvědčováním soudců, důležité jsou styky, které advokát má. K. se snaží všem věcem čelit obvyklými prostředky, jako v normálním soudním řízení, ale marně, zahájený proces probíhá nezadržitelně dál. Jde tedy o marný pokus ospravedlnit se z viny, stát se normálním člověkem. Kde je vina a soud, tam je nezbytně i zákon, který vinu vymezuje a stíhá sankcemi. Pan K však neví o žádném zákoně, podle kterého by mohl být obžalován a souzen. To budí u soudních orgánů úžas, skoro až zděšení. Neznalost ho nezprošťuje viny, není ani polehčující okolností, proto je obhajoba před nedostupným soudem marná. Jakmile začalo řízení, tajné i vůči obžalovanému, lze proces pouze zpomalit, v žádném případě je však nelze zrušit.
K. se seznámí s malířem Tittolerim, který maluje portréty soudců a má styky, z vlastní iniciativy se snaží K. pomoct, K. pochopí, že advokát je mu na nic a pokusí se ho odvolat. Konec této kapitoly není dokončen a tudíž nevíme, zda advokáta odvolal.
Postupně dál získává další informace o soudu, zjistí, že proces v podstatě nejde zrušit, všechny lidi, co od soudu zná jsou jen malé ryby a tito lidi se k vysokým úředníkům a soudcům nikdy nedostanou.

K. se snaží být aktivní a to ho velmi vyčerpává. V práci se vůbec nesnaží, musí myslet na proces. Žádné jeho aktivity však k ničemu nevedou. K. se cítí sám, zničen procesem, nechápe, proč nedokázal nijak pohnout s procesem v jeho prospěch. Poté už ztrácí o proces zájem, je mu vše jedno.
Přesně za rok od začátku procesu, v předvečer K. jednatřicátých narozenin, je dvěma muži odveden za město, vlastně se ani nebrání a ve starém lomu je zavražděn „jako pes“.

Na románu je vidět, že je nedokončený, určitě by se mezi poslední kapitoly dali vložit další, je tam velký skok v příběhu, dochovali se však pouze fragmenty těchto kapitol.