Curley pořád dorážel na Lennieho a jednoho dne ho napadl. Lennie se nechtěl bránit, protože tušil, že by mu mohl ublížit, ale George ho pobídl, ať se brání. Skončilo to tím, že Lennie Curleymu rozdrtil ruku a Curley ho pak nenáviděl ještě víc. Večer si Lennie hrál se štěňátkem, které dostal. Hladil ho a mazlil se s ním. Opět ale neodhadl svou sílu a zlomil mu vaz. Byl z toho nešťastný, ale jediné, čeho se bál, bylo to, že mu George nedovolí starat se o králíčky. Náhle se u něho objeví Curleyho žena. Chce si s ním povídat. Lennie ji odmítá, protože mu to George výslovně zakázal, ale jí je to jedno. Začne mu vyprávět o svém zpackaném životě, zatímco on mluví o svých králíčcích, jak je rád hladí a mazlí se s nimi.

Ona se začne pyšnit svými vlasy a pobídne ho, aby ji pohladil. Lenniemu se to zalíbí a hladí ji stále silněji a silněji a ona začne křičet. Lennie jí ucpe ústa a drží jí hlavu a když ji prosí, aby přestala křičet, nechtěně jí zlomí vaz. Uvědomí si, že provedl něco špatného. George mu jednou řekl, že v takové situaci má utíkat k vrbám, kde nedávno nocovali, a čekat tam na něho. Tak taky udělal. Seděl mezi vrbami a chvíli se bál, že mu George nedovolí starat se o králíky, chvíli zas, že už o něj George nestojí a nepřijde a byl nešťastný. Ale George přišel, Lennie se divil, že se nezlobí - a on se opravdu nezlobil. Sváděl vnitřní boj sám se sebou. Řekl Lenniemu, ať se otočí a představuje si jejich malou farmu, o které mu začal vyprávět. Když se Lennie otočil a začal snít, George ho zastřelil. Ušetřil ho tak kruté smrti, kterou by mu jinak nepochybně dopřál vzteklý Curley. Tak Lennie zemřel a s ním i jejich krásný sen.

Lennie byl velkým dítětem, pro něhož George představoval otce i přítele, někoho, jehož slovo bylo skoro zákonem, někoho, na koho se mohl spolehnout, komu věřil, koho poslouchal, kdo měl vždycky pravdu, na kom závisel jeho život. Pro George znamenal Lennie přítěž. Často se na něj osočoval a vyčítal mu jeho existenci, snil o tom, jak by se měl skvěle, kdyby nebylo Lennieho, ale přesto Lennieho miloval ho jako vlastního syna a nikdy, i když to tolikrát opakoval, by ho neopustil. To vše potvrzuje jeho poslední čin. Zabil ho pro jeho vlastní dobro. I když mu to rvalo srdce, nebylo jiného východiska. Nechal ho zemřít naivně zasněného a šťastného s vidinou toho po čem vždy toužil. George byl dobrý člověk a společně s Lenniem zemřela i část jeho samého.