John Steinbeck: O myších a lidech

Děj se odehrává během hospodářské krize ve 30. letech a vypráví příběh dvou námezdních dělníků, kteří putují za prací z jednoho místa na druhé. Lennie Small je velký a silný, ale duševně je na úrovni malého dítěte, zatímco George je menší, ale bystrý a dává na Lennieho pozor. Lennie je i přes svou mentální zaostalost velmi pracovitý, ale hlavně je velmi silný, což přináší nemálo problémů, protože Lennie rád hladí něco příjemného na omak, hlavně malá zvířátka. Zbožňoval myši, králíčky atd, ale protože si neuvědomoval svou sílu, pokaždé myši při hlazení zlomil vaz.

George s Lenniem měli společný sen – malé hospodářství, kde budou svými pány a kde se Lennie bude moci starat o své vytoužené králíky. George už dokonce vyhlédl malou farmu, kterou vlastnili staří manželé a byli ochotni ji prodat. A protože si na farmu potřebují vydělat, přicházejí na ranč v Soledadu.
Tam se setkávají hned s několika typy lidí. Přirozenou a uznávanou autoritu představoval koňák Slim. Nemusel si úctu sjednávat násilím a výhrůžkami jako majitelův syn Curley. Ten se nosil jako pán a snažil se sobě i všem kolem ukazovat svou sílu tím, že vyvolával spory a rvačky především s těmi, kteří oplývali značnou fyzickou silou a proto se hned od začátku navážel do Lennieho. Problémem byla také Curleyho krásná, ale záletná manželka, která se snažila poblouznit každého muže na ranči. Chodila pečlivě učesaná, provokativně nalíčená a vyzývavě oblečená. Curley na ni také chorobně žárlil, neustále rozčílený obcházel ranč a hledal ji. Ona se zas pod záminkou, že hledá jeho, všem vnucovala. George z ní hned zpočátku neměl dobrý pocit a měl neblahé tušení, že ona nikomu štěstí nepřinese. Ve skutečnosti byla zklamaná svým dosavadním životem. Chtěla se dostat k filmu nebo divadlu, ale místo toho skončila s mužem, kterého ve skutečnosti ani nemá ráda. U ostatních mužů hledala obdiv a rozptýlení a snad toužila i po někom, komu by se mohla vypovídat. Dalším obyvatelem ranče byl černoch Crooks. Bydlel sám, oddělený od ostatních ve své sednici. Důvodem byla barva jeho pleti.

Zachovával si od bílých odstup, obrnil se svou černošskou hrdostí a náplní jeho života byly knihy a práce, ale nebyl vůbec šťastný, cítil se opuštěný a sám. Zvykl si na tento způsob života a stal se mu jakýmsi pravidlem. Když se s ním Lennie jednou zkoušel spřátelit, odháněl ho od sebe a choval se k němu nevrle. Nakonec byl rád, že si aspoň na chvíli může s někým povídat, aspoň na chvíli ho někdo vytrhne ze samoty, ale nepřiznal to. Další neméně důležitou postavou příběhu je stařec Candy, který kdysi přišel o část ruky. Připadá si zbytečný a tuší, že ho z ranče brzy vyhodí. Už mu zastřelili i milovaného psa, se kterým vyrůstal. Zaslechl o Georgově a Lennieho vysněném hospodářství a představa, že by byl svým vlastním pánem a odešel by z ranče, ho tak nadchla, že jim nabídl své naspořené peníze, které činily polovinu potřebné sumy a sliboval, že když ho tam nechají dožít, bude jim pomáhat a svůj podíl jim odkáže. Zatím dost nerealistický sen se tak stal dosažitelným, což všechny tři naplnilo optimismem a vírou v lepší budoucnost.
Curley pořád dorážel na Lennieho a jednoho dne ho napadl. Lennie se nechtěl bránit, protože tušil, že by mu mohl ublížit, ale George ho pobídl, ať se brání. Skončilo to tím, že Lennie Curleymu rozdrtil ruku a Curley ho pak nenáviděl ještě víc. Večer si Lennie hrál se štěňátkem, které dostal. Hladil ho a mazlil se s ním. Opět ale neodhadl svou sílu a zlomil mu vaz. Byl z toho nešťastný, ale jediné, čeho se bál, bylo to, že mu George nedovolí starat se o králíčky. Náhle se u něho objeví Curleyho žena. Chce si s ním povídat. Lennie ji odmítá, protože mu to George výslovně zakázal, ale jí je to jedno. Začne mu vyprávět o svém zpackaném životě, zatímco on mluví o svých králíčcích, jak je rád hladí a mazlí se s nimi.

Ona se začne pyšnit svými vlasy a pobídne ho, aby ji pohladil. Lenniemu se to zalíbí a hladí ji stále silněji a silněji a ona začne křičet. Lennie jí ucpe ústa a drží jí hlavu a když ji prosí, aby přestala křičet, nechtěně jí zlomí vaz. Uvědomí si, že provedl něco špatného. George mu jednou řekl, že v takové situaci má utíkat k vrbám, kde nedávno nocovali, a čekat tam na něho. Tak taky udělal. Seděl mezi vrbami a chvíli se bál, že mu George nedovolí starat se o králíky, chvíli zas, že už o něj George nestojí a nepřijde a byl nešťastný. Ale George přišel, Lennie se divil, že se nezlobí - a on se opravdu nezlobil. Sváděl vnitřní boj sám se sebou. Řekl Lenniemu, ať se otočí a představuje si jejich malou farmu, o které mu začal vyprávět. Když se Lennie otočil a začal snít, George ho zastřelil. Ušetřil ho tak kruté smrti, kterou by mu jinak nepochybně dopřál vzteklý Curley. Tak Lennie zemřel a s ním i jejich krásný sen.

Lennie byl velkým dítětem, pro něhož George představoval otce i přítele, někoho, jehož slovo bylo skoro zákonem, někoho, na koho se mohl spolehnout, komu věřil, koho poslouchal, kdo měl vždycky pravdu, na kom závisel jeho život. Pro George znamenal Lennie přítěž. Často se na něj osočoval a vyčítal mu jeho existenci, snil o tom, jak by se měl skvěle, kdyby nebylo Lennieho, ale přesto Lennieho miloval ho jako vlastního syna a nikdy, i když to tolikrát opakoval, by ho neopustil. To vše potvrzuje jeho poslední čin. Zabil ho pro jeho vlastní dobro. I když mu to rvalo srdce, nebylo jiného východiska. Nechal ho zemřít naivně zasněného a šťastného s vidinou toho po čem vždy toužil. George byl dobrý člověk a společně s Lenniem zemřela i část jeho samého.