Děj se odehrává během hospodářské krize ve 30. letech a vypráví příběh dvou námezdních dělníků, kteří putují za prací z jednoho místa na druhé. Lennie Small je velký a silný, ale duševně je na úrovni malého dítěte, zatímco George je menší, ale bystrý a dává na Lennieho pozor. Lennie je i přes svou mentální zaostalost velmi pracovitý, ale hlavně je velmi silný, což přináší nemálo problémů, protože Lennie rád hladí něco příjemného na omak, hlavně malá zvířátka. Zbožňoval myši, králíčky atd, ale protože si neuvědomoval svou sílu, pokaždé myši při hlazení zlomil vaz.

George s Lenniem měli společný sen – malé hospodářství, kde budou svými pány a kde se Lennie bude moci starat o své vytoužené králíky. George už dokonce vyhlédl malou farmu, kterou vlastnili staří manželé a byli ochotni ji prodat. A protože si na farmu potřebují vydělat, přicházejí na ranč v Soledadu.
Tam se setkávají hned s několika typy lidí. Přirozenou a uznávanou autoritu představoval koňák Slim. Nemusel si úctu sjednávat násilím a výhrůžkami jako majitelův syn Curley. Ten se nosil jako pán a snažil se sobě i všem kolem ukazovat svou sílu tím, že vyvolával spory a rvačky především s těmi, kteří oplývali značnou fyzickou silou a proto se hned od začátku navážel do Lennieho. Problémem byla také Curleyho krásná, ale záletná manželka, která se snažila poblouznit každého muže na ranči. Chodila pečlivě učesaná, provokativně nalíčená a vyzývavě oblečená. Curley na ni také chorobně žárlil, neustále rozčílený obcházel ranč a hledal ji. Ona se zas pod záminkou, že hledá jeho, všem vnucovala. George z ní hned zpočátku neměl dobrý pocit a měl neblahé tušení, že ona nikomu štěstí nepřinese. Ve skutečnosti byla zklamaná svým dosavadním životem. Chtěla se dostat k filmu nebo divadlu, ale místo toho skončila s mužem, kterého ve skutečnosti ani nemá ráda. U ostatních mužů hledala obdiv a rozptýlení a snad toužila i po někom, komu by se mohla vypovídat. Dalším obyvatelem ranče byl černoch Crooks. Bydlel sám, oddělený od ostatních ve své sednici. Důvodem byla barva jeho pleti.

Zachovával si od bílých odstup, obrnil se svou černošskou hrdostí a náplní jeho života byly knihy a práce, ale nebyl vůbec šťastný, cítil se opuštěný a sám. Zvykl si na tento způsob života a stal se mu jakýmsi pravidlem. Když se s ním Lennie jednou zkoušel spřátelit, odháněl ho od sebe a choval se k němu nevrle. Nakonec byl rád, že si aspoň na chvíli může s někým povídat, aspoň na chvíli ho někdo vytrhne ze samoty, ale nepřiznal to. Další neméně důležitou postavou příběhu je stařec Candy, který kdysi přišel o část ruky. Připadá si zbytečný a tuší, že ho z ranče brzy vyhodí. Už mu zastřelili i milovaného psa, se kterým vyrůstal. Zaslechl o Georgově a Lennieho vysněném hospodářství a představa, že by byl svým vlastním pánem a odešel by z ranče, ho tak nadchla, že jim nabídl své naspořené peníze, které činily polovinu potřebné sumy a sliboval, že když ho tam nechají dožít, bude jim pomáhat a svůj podíl jim odkáže. Zatím dost nerealistický sen se tak stal dosažitelným, což všechny tři naplnilo optimismem a vírou v lepší budoucnost.