MARIO A KOUZELNÍK
Thomas Mann
1956 / vydání 1. - Československý spisovatel, Praha

Mario a kouzelník je novela z třicátých let devatenáctého století od německého spisovatele Thomase Manna. Dá se označit za novelu politickou, protože na několika stránkách přesně popisuje vliv fašismu na lidi.

Děj se odehrává na letní dovolené v Itálii, v malém lázeňském středisku Torre di Venere, kam vypravěč přijel na dovolenou se svými dětmi a manželkou. Od počátku jejich pobyt ve městě doprovází dusná atmosféra, která je zapříčiněna nacionalistickými vášněmi hrdých jižanů. Ta vyvolává napětí i ve čtenářích a dává tušit, že se stane něco tragického. Vztah místních lidí k cizincům je vidět hned v několika zvláštních momentech… Například již po pár dnech se celá rodina odstěhovala z Grandhotelu, kde bydlela, do blízkého penzionu Eleonora. V Grandhotelu totiž pobývala část italské šlechty a celý personál se věnoval pouze jí a přitom zanedbával a dokonce omezoval ostatní osazenstvo hotelu. Podobně se chovali i lidé na pláži, když spustili povyk jen proto, že se vypravěčova osmiletá dcera šla smočit nahá. Urazilo to prý čest celého italského národa. Autor popisuje neustálé uši drásající hlasité pokřikování italských žen, které neberou ohled na cizince, jež podle nich nemají v jejich zemi co pohledávat.

Dětem se ale u moře líbí a dokonce přemluví rodiče k návštěvě přestavení kouzelníka a iluzionisty Cipolly. Ten je od počátku velice samolibý – diváky na sebe nechá dlouho čekat a vyjadřuje se velice neuctivě o jejich městě. Vzbuzuje tím v obecenstvu vlnu nevole, ale poté, co dokáže zesměšnit mladíka, který se snaží bránit čest svoji a města, získává i zvláštní respekt a uznání. Cipollův zjev je líčen jako odporný a je zmíněna i jeho slabost pro alkohol, kterým se po celou dobu musí posilňovat. Jeho triky jsou postaveny na hypnóze a všechny diváky jimi doslova ohromuje. Vybírá si aktéry svých malých představení převážně z řad rybářů a městské chudiny, kteří se tísní na místech k stání. Tito jsou naopak vylíčeni s neskrývanými sympatiemi, děti je znají z života ve městě a vesele se s nimi zdraví. K poslednímu číslu si Cipollo vybírá číšníka Maria, podaří se mu ho přesvědčit, že není iluzionista Cipollo, ale Silvestra, dívka, kterou Mario tajně miluje. Cipollo Maria dokonce přiměje, aby ho políbil. Když se Mario probudí z hypnózy, zděsí se, co provedl a kouzelníka zastřelí. Tento čin je popsán sice jako tragický, končící smrtí člověka, ale zároveň osvobozující. Je to čin zoufalého muže, který se vzepřel netvorově nadvládě.

Jak je u autora běžné, nešlo zde pouze o zachycení nálady a tragiky vystoupení zatrpklého kouzelníka, ale jak je zřejmé z úvodu novely, který nás přenáší do Itálie zmítané nacismem, celé představení pouze zkratkovitě zrcadlí tehdejší poměry a není nesnadné si jako iluzionistu, který dokázal očarovat dav, představit italského vůdce Mussoliniho. Potom výstřel číšníka Maria symbolizuje vzdor proti všem temným a zlovolným silám. Autor zde svoji myšlenku zachytil velice mistrně, vykreslil nebezpečí, které pro lidstvo představují jedinci snadno manipulující s davem.