Franz Kafka – Proměna

Řehoř Samsa – bol cestujúci obchodník, vážil si svoju prácu, lebo ňou živil rodinu. Keď sa zmenil na chrobáka, nebál sa o seba, ale o ostatných.
Otec – bol zdravý, ale päť rokov nepracoval, stlstol a stal sa ťažkopádnym. Zmenil sa po tom, čo sa z Řehořa stal chrobák. „Je tohle ještě otec? Tentýž muž, který unaveně lehával zahrabaný v posteli, když se dříve Řehoř vypravoval na obchodní cestu; který ho večer při návratu domů vítal v županu v lenošce, ani nebýval schopen vstát, nýbrž na znamení radosti jen zdvihl ruce..“(93)
Matka – mala rada Řehořa a trpela dýchavičnosťou, nemohla pracovať.
Sestra Markétka – mala sedemnásť rokov, chcela si užívať život, ale Řehoř jej skomplikoval život. Ako jediná sa o neho starala.

Řehoř Samsa sa jedného dňa prebudil ako chrobák, chcel vstať skoro, ale nepodarilo sa mu to. O štvrť na osem prišiel prokurátor, chcel vedieť, prečo nešiel na cestu. Volala ho aj rodina, ale nechcel ich nastrašiť a nevyšiel von. Slúžka Anna išla po zámočníka a Markétka po lekára. Nakoniec sa Řehořovi podarilo otvoriť dvere a ukázal sa im. Prokurátor utiekol, matka sa rozplakala a otec ho zahnal naspäť do izby. Nerozumeli mu, čo hovorí. Starali sa o neho, sestra mu nosila jedlo a postupne si na neho zvykli. Řehoř dúfal, že im nebudú chýbať peniaze. „Byl s to nést výdaje celé rodiny a také je nesl. Prostě si na to zvykl, jak rodina, tak Řehoř, oni s povděkem přijímali peníze, on je rád odevzdával, ale chyběla tam už jaksi ta pravá srdečnost.“(86)

Sestra mu už mesiac nosila jedlo a otvárala okno. „Viděl, že pohled na něj je pro ni stále ješte nesnesitelný a nutně bude nesnesitelný i nadále a že se asi hodně musí přemáhat, aby neutekla už při pohledu na malý kousek jeho těla, jímž vyčníval zpod pohovky.“(89) Markétka s matkou chceli prestavať nábytok, aby Řehoř mohol liezť po stenách, ale dostal sa z izby von. Matka omdlela. Prišiel otec a chcel ho zahnať, bombardoval ho jablkami. Matka sa naňho vrhla, nech ho ušetrí. Ale jablko Řehoře zasiahlo a pomaly v ňom hnilo. „Těžké zranění, s nímž Řehoř stonal víc než měsíc – jablko, které si nikdo netroufal vyndat, zůstalo v těle jako viditelná upomínka.“ (98) Sestra aj mama sa ho báli, ale nakoniec mu Markétka otvárala dvere, aby mohol počúvať. Do bytu nasťahovali troch podnájomníkov, raz im Markétka hrala na husliach, Řehoř tiež počúval. Nájomníci ho uvideli, ale otec ich zahnal do izby. Řehoř počul, ako si jeho rodina praje, aby zomrel, lebo im aj tak nerozumie. On si sadol na zem a na druhý deň bol mrtvý. Našla ho až posluhovačka, povedala ostatným, že zomrel.. „Nuže“, řekl pán Samsa, „a teď můžeme poděkovat pánu Bohu.“ (113) Vyhodil z bytu troch podnájomníkov. Rozhodli, že sa presťahujú do menšieho bytu a boli šťastní.