Román. Starý Karamazov je člověk pochybných mravních hodnot, opilec a zhýralec. Nejstarší syn Dimitrij se mu hodně podobá, ale ještě se před ním neuzavřela možnost nápravy. Ivan představuje typ přemýšlivého člověka, který dospívá ve svém suchém racionalismu k odmítnutí tradičního náboženství a boží existence. Nejmladší Aljoša hledá zoufale víru, která by jej zachránila před mravním úpadkem. Smerďakov, sveden Ivanovými názory, že není Boha a že je tudíž všechno dovoleno, zabije starého Karamazova a dohnán výčitkami svědomí, spáchá sebevraždu. Do úst Ivanových Dostojevskij vložil překrásnou legendu o Velkém inkvizitoru (jedná se o autorovo vrcholné vyjádření náboženských a filosofických názorů, zároveň však i o ostrou kritiku církve). Ve španělské Seville se zjeví Kristus a koná zázraky. Kardinál-inkvizitor jej dá zatknout a uvěznit. Dokazuje Kristovi, že církev jeho učení opravila: "A lidé se zaradovali, že je opět počali vést jako stádo a že z jejich srdcí byl nakonec sňat tak těžký dar, jenž jim způsobil tolik muk.. My už dávno nejdeme s Tebou, nýbrž s ním (ďáblem).. My jsme přijali od něho Řím a meč Caesarův a prohlásili sebe za jediné panovníky světa, za pány celé země...".