Román, v němž Dostojevskij ukazuje hrůzu káznice a mravní bídu, do níž člověk může upadnout. Zároveň však ukazuje, že ani tehdy člověk nepřestává býti člověkem, a plně se staví na jeho stranu. Protestuje proti nesmyslnosti tehdejšího vězeňského systému, proti násilí na člověku, proti zlu vůbec. V pravdivosti a upřímnosti je největší síla této humanistické knihy, vycházející ze čtyřletého pobytu autora v omském pevnostním vězení.