Mnoho básní je věnováno také vlastenecké tématice. Například notoricky známé verše -


“. . . bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádru.”


nebo


“. . . jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se ty velké točí.”


nebo


“Vlast svou máš nade vše milovat!”
to ve hvězdách zlatě psáno
a kratšího hvězdám nad zákon ten
zákona není dáno.


Ale zabýval se i vznešenějšími a mírně filosofickými tématy jako třeba osud člověka ve vesmíru -


“Čím člověk já ve světě kruhů jsem?”


nebo


V jistém vždy Slunce období
se širším cloní kalem -
a člověk zas čím dál tím víc
chce se stát ideálem!



nebo

Ach pokrok lidstva! Člověk vpřed se plíží,
svou krví nohu k strmé stezce klíží,
a napřed ví, než se vrchu doplazí,
že zchladlá Země všechen život zmrazí. . .

nebo

Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtvy budem,
nuž ano, ano, víme to -
my Světa nepřebudem!

a otázku je-li člověk ve vesmíru sám -

“V pusté jsme nebeské končině,
Slunce i se planetami,
jinde je světů jen naseto,
my jsme tak světově sami!”

“Paničko Alfo Kentauri,
poptávce dovolte ňáké,
matička Slunce se dává ptát,
máte-li dětičky také.”

nebo

“Jen bychom rádi věděli,”
vrch hlavy poulí zraky,
“jsou li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!”

Některé básně jsou radostnou oslavou pokroku a budoucí naděje lidstva skrytá v poznání a vědě, což odpovídalo atmosféře doby. Verš jsou přímo nabyty touhou po poznání a nových světech.

My přijdem! Duch náš roste výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem! Odpusť matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlenkám spřaháme
a noha parou cválá.

nebo

Před žádnou, žádnou záhadou
své šíje neskloníme,
nebes klenby nejzazší
svým duchem zázvoníme!

Ján Neruda Povídky malostranské

Myslím si, že Písně kosmické jsou aktuální i dnes, kdy se s různými přestavami vesmíru setkáváme téměř na každém kroku. Také jazyk je velice srozumitelný a výstižný.

Jedna z nejpůsobivějších knih české povídkové tvorby nám ve třinácti povídkách představuje Malou Stranu v době autorova dětství a mládí – čtyřicátá a padesátá léta (žil zde do roku 1870). Jejich význam spočívá především v mistrovské charakteristice postav, prostředí a událostí. Neruda zobrazuje pouze ty osoby a prostředí, která důvěrně zná; do svého zorného pole nezahrnuje např.