Proto se Neruda stával spolehlivým rádcem mladších spisovatelů, zejména J.V.Sládka, svého žáka, jehož vývoj a tvorbu kriticky komentoval i vedl, aniž potlačoval nebo deformoval jeho osobitý talent. Uznale ocenil talent Vrchlického, ale varoval ho před mnohomluvností a před opakováním toho, co již bylo řečeno. Neruda byl fakticky nejčtenějším spisovatelem a vedle Vrchlického i nejvzdělanějším, pokud jde o světovou literaturu, a navíc měl jasno i v teoretických otázkách. Přitom přihlížel k společenským podmínkám a potřebám. Proto jej můžeme pokládat za největšího literárního a divadelního kritika 2. polovině 19. století. Nejvíce času věnoval divadelním kritikám, aby jimi vychovával herce, režiséry a obecenstvo.Jan Neruda navštívil v roce 1861 Vídeň, aby popsal zahájení říšského sněmu, v roce 1863 Paříž a Německo, v roce 1868 Slovinsko, Záhřeb, Chorvatsko, Terst, v roce 1870 Blízký východ. Vedle toho podnikal ještě další cesty po své vlasti. V září 1869 zemřela Nerudovi matka. Aby překonal smutek z této ztráty a ze své osamocenosti, přijal nabídku bohatého pražského mecenáše Emanuela Kitla (pozdější otec Emmy Destinnové), aby se stal jeho společníkem při daleké cestě. To umožnilo Nerudovi spatřit mnohé země a pamětihodnosti včetně biblických míst, o nichž snil ve svém dětství.

" Cesta vedla přes Uhry, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Černé moře a Bospor do Cařihradu a Athén. Z Athén pluli na Smyrnu a z ní podél maloasijských břehů do Palestinského přístavu Joppe. Odtud navštívili Jeruzalém, Betlém a další zajímavá místa. Potom se vrátili do Joppe, aby odpluli do Port Saidu, egyptského přístavní města. Další trasa vedla přes Káhiry a Alexandrii na Sicílii a přes Řím zpět do vlasti.

Ze své nejdelší cesty vytěžil Jan Neruda tolik dojmů, zkušeností a poznatků, že vydaly na několik knih a zcela zásadně ovlivnily jeho pozdější tvorbu.

Dějiny novinářství kvalifikují Nerudu jako zakladatele moderního českého fejetonu, jako originálního stylistu a všestranného novináře, který sblížil žurnalistiku s beletrií a povznesl fejeton na světovou úroveň. Jeho fejetony jsou plné vtipných narážek, kritických šlehů, humorných a satirických glos. Vycházely vět většinou v novinách pod značkou trojúhelníku. Neruda jich publikoval asi dva tisíce na nerůznější témata a v souborech už titulem naznačoval jejich ráz.

Vítězslav Hálek (1835 - 1874) debutoval zároveň s Nerudou v témž ročníku Lumíra, v roce 1857 vydal první básnickou sbírku Alfred a Neruda Hřbitovní kvítí. Neruda byl básníkem třídních rozporů, kdežto Hálek inklinoval ke stanoviskům třídního smíru. Ve svých Večerních písních se plně soustředil na lyriku myšlenkovou a milostnou, plnou štěstí, optimismu a harmonie.