Jan Neruda byl vůdčí osobností májovců. Narodil se 9. 7. 1834 v Praze na Malé Straně. Jeho otec byl vojenský vysloužilec a jeho matka si vydělávala posluhou. Později si otevřeli trafiku v Nerudově ulici „U dvou Slunců“. Ve 14-ti letech (1848) začal studovat na gymnáziu a roku 1851 vstoupil na Akademické gymnázium řízené V. K. Klicperou, který mu zprostředkoval první literární styky. Maturoval roku 1853 a poté hodlal studovat práva nebo filozofii. Přijal místo na úřadě. Pracoval i jako výpomocný profesor na reálce. Od roku 1856 se věnoval žurnalistice. Začínal jako lokálkář v německých novinách (Tagensbote aus Bohmen – Denní posel z Čech, Pragen Morgenpost – Pražské ranní noviny). A později pracoval v českých novinách (Čas, Hlas) a nakonec vydává své vlastní noviny Národní listy (1865). Psal převážně fejetony, ale i kritiky divadelní, malířské a sochařské. Sám se pokusil o divadelní tvorbu (Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca De Rimini), ale neuspěl. Z fejetonů vznikl soubor článků Studie krátké i kratší a Žerty hravé i dravé. Podnikl mnoho cest a z nich vznikly cestopisné črty Obrazy z ciziny a Menší cesty.

Od roku 1858 se věnoval básnické tvorbě. Jeho básně jsou kritické a ironické, proto nejsou příznivě přijaty. Odráží se v nich Nerudovy bolestné zážitky, chudoba a nešťastné lásky (Anna Holinová, Terezie Macháčková a Anna Tichá). Teprve třetí sbírku básní začnou přijímat čtenáři příznivěji. První sbírka se jmenuje Hřbitovní kvítí (1858) a je věnována příteli Tolmanovi, který zemřel. Je určena pro ten mrtvý klid, který v Čechách vládne (Bachův absolutismus). Současné společnosti se nelíbila jeho ironie, vyčítala mu, že napodobuje Heinricha Heina/. Přispěl také do almanachu Máj. Roku 1868 mu vyšla Kniha veršů, kterou rozdělil je na knihy výpravné, lyrické a smíšené, časové a příležitostné. Nejznámější básně jsou: Před fortnou milosrdných a Vším jsem byl rád. Poté následovala sbírka Písně kosmické, které již byla přijata příznivěji. Dění ve vesmíru srovnává s lidským životem a sbírku využívá k povzbuzení člověka v životě osobním i národním. Obsahuje verše vážné i vtipné, ale i oslavné – hymnsy. Dále vydal Balady a romance, v nichž se snaží vidět život očima prostého člověka. Formu balady přibližuje současnému stavu společnosti – prostý styl. Nejznámější básně: Romance Helgolandská, Romance o jaru 1848, Romance o Karli IV, Romance Italská. Sbírka Prosté motivy /1833/ je poslední citovou zpovědí básníka. Líčí zde lásku k Anně Tiché, přírodě a venkovu.