Karel Čapek – Matka

Prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, povolání, které vykonává a myšlenky, které se mu honí hlavou, ovlivní celý jeho život a tvorbu. A právě proto bych ráda první část referátu věnovala životu Karla Čapka.

Karel Čapek se narodil roku 1890 jako syn lékaře v Malých Svatoňovicích na Náchodsku. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, Brně a Praze dále pak filozofii v Praze, Berlíně a Paříži. Nějaký čas byl zaměstnán v redakci Národních listů, od roku 1921 v Lidových novinách. Byl také dramaturgem Vinohradského divadla, kde režíroval některé hry. Čapek je pokládán za oficiálního autora nově vzniklé republiky, obhájce demokracie. V době hrozící nacistické okupace byl jedním z jejích hlavních odpůrců. Využil všechny své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, tu však kvůli obavám hodnotitelů z reakce Hitlerova Německa nedostal. Spolu s dalšími pokrokovými umělci patřil do skupiny „pátečníků“ (scházeli se u Č. v pátek..), které navštěvoval i T. G. Masaryk. Ten Čapkovi natolik důvěřoval, že mu svěřoval své názory, na základě kterých vznikly Hovory s TGM. Během svého života podnikl mnoho cest po evropských zemích, z nichž později napsal cestopisné knihy např. Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever a Obrázky z Holandska. Ovládal mnoho jazyků, překládal.

První Čapkova díla vznikala ve spolupráci s jeho bratrem Josefem, známým malířem ( Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny, Ze života hmyzu, Adam stvořitel ). V další tvorbě pokračoval Karel Čapek již samostatně. Jeho první sbírky povídek – Boží muka a Trapné povídky - jsou prostoupeny pesimismem. Čapek poukazuje na to, jak je pravda a vše kolem nás relativní. Ve dvacátých letech se zaměřuje především na dramatickou tvorbu. Drama Ze života hmyzu (1921) je satirou na lidské slabosti. Autor v ní porovnává chování hmyzu a lidí a dochází k závěru, že se v podstatě neliší a že šťastní mohou být pouze lidé nevědomí. Utopická hra R.U.R. líčí, jak se lidem mohou vymknout z rukou jejich vynálezy. Ze hry jasně vyplývá, že člověk zodpovídá za to, co vynalézá. Ve Věci Makropulos (1922) se Čapek zabývá otázkou nesmrtelnosti a odhaluje čtenáři smysl života. Dramata z pozdějšího období jsou Bílá nemoc a Matka. Fantastický nádech mají i Čapkovy romány – Továrna na absolutno, Krakatit a později vydaný román Válka s mloky, kde autor reaguje na hrozící expanzi fašismu.