Dále to jsou tři romány spojené volným filozofickým podtextem Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Objevuje se v nich znovu relativistický přístup k životu. Za zmínku stojí i dvě sbírky povídek Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, kde se, stejně jako v jeho prvních sbírkách, objevuje motiv tajemství, které je však racionálně rozluštěno.

Čapkovo poslední drama Matka popisuje konflikt mezi matkou a ostatními členy rodiny. Je to konflikt citů, povinnosti a touhy. Čapek psal hlavní roli pro svoji manželku, Olgu Schneipflugovou. Matka – Dolores - hluboce miluje všechny své syny a manžela a velmi trpí, když jeden po druhém umírají. Matka má možnost rozmlouvat s nimi i po jejich smrti. Myslí si, že jejich smrt byla zbytečná, což v některých případech možná i byla. Oni ji však stále přesvědčují, že zemřeli za něco, v co věřili nebo v co věřit chtěli. Na postavách manžela a synů chtěl Čapek ukázat odlišnou představu oběti ve prospěch společnosti.

Manžel Dolores zemřel v Africe. To, jak zemřel prozrazuje své ženě v jednom z jejich „posmrtných“ rozhovorů.

Otec:…„Náš plukovník udělal chybu, víš? Hlavní kolona měla počkat dole, a do toho průsmyku se měly poslat alespoň dva batalióny. A horská baterie. Já to věděl předem. Říkal jsem to plukovníkovi, a on mi řekl, jak se zdá, majore, máte strach.“

Matka:„Richarde! A proto jsi šel – na smrt?“

Otec:„Hlavně proto, dušinko, hlavně proto. Aby náš plukovník viděl, že já jsem měl pravdu, víš?….“

Na první pohled se tedy zdá, že její manžel zemřel pro docela zbytečný pocit triumfu. Položme si však otázku:„Dokázal by být Richard šťastný z toho, že žije, kdyby plukovníka neuposlechl a získal pověst zbabělce, kdyby nechal jít na smrti svoje kamarády samotné? Ač se jeho čin zdá zbytečný, pro něj měl jistě zásadní význam. Zemřel jako hrdina….

Její další syn Ondřej byl lékařem a bojoval se žlutou zimnicí. Úmyslně se nemocí nakazil, aby vyzkoumal její příčiny. Na žlutou zimnici zemřel. Smysl Ondřejovy oběti byl tedy, na rozdíl od otce, jasně kladný, nebyl však nutný. Litoval Ondřej své smrti?

Ondřej:„Víš, maminko, byla to moc zlá nemoc, a ti lidé tam dole – kdybys je viděla umírat, sama bys řekla:„ Ondro, nemůžeš je tak nechat!“ To je těžká věc, mami! Někdo tam musel jít.

Otec:„…Padl na bojišti vědy jako hrdina. To přece stálo za to, ne?“

Ondřej:„To ne, tati. Vidíš, na tom by mně záleželo nejméně. Mně šlo jen o to poznat příčiny zimnice. To není žádné hrdinství. Když člověk dělá vědu, tak musí hledat příčiny, víš? A na jiném mne čerta záleží. Jaképak hrdinství nebo čest – to je dětinství, tati.