Na výletě zjistí, že Billy Bibbit ještě nikdy neměl žádnou dívku, a tak požádá svoji známou prostitutku Candy, aby přišla za týden v noci na jejich oddělení. Přesně za týden uspořádá noční party, které se zúčastní i podplacený hlídač pan Turkle. McMurphy je rozhodnutý, že po skončení večírku s Candy uteče. Oslava se jim však trochu vymkne z rukou, protože po vypití několika lahví vína a obrovské lahve sirupu proti kašli všichni usnou. Ráno přijde Velká sestra do služby a jediný pohled jí stačí na to, aby zjistila, co se na jejím oddělení v noci dělo. Když objeví nahého Billiho Bibbita s Candy v náručí, pohrozí mu, že to všechno řekne jeho matce. Billy se okamžitě zhroutí a za pár minut si podřeže krk. Když McMurphy zjistí, že sestra Ratchedová dohnala Billiho k sebevraždě, rozhodne se ji uškrtit. Téměř se mu to podařilo, ale na poslední chvíli je Velká sestra zachráněna dvěma zřízenci. McMurphy je jako nebezpečný psychopat poslán na lobotomii – operaci, při které je mu odstraněna část mozku.

Po několika týdnech je převezen na vozíku zpět na oddělení. Zpočátku ho nikdo nepoznává a všichni si myslí, že je to další trik Velké sestry, jak je vystrašit. Teprve když spatří jeho tetování, uvěří, že ta troska před nimi je skutečně McMurphy. Náčelník Bromden nemůže připustit, aby McMurphy takhle skončil.
„Přemýšlel jsem, co by asi McMurphy udělal. Jedno jsem věděl na beton: určitě by nedovolil, aby něco takového dvacet nebo třicet let vysedávalo pod jeho jménem v denním pokoji a sloužilo Velké sestře za příklad, jak dopadnete, když se postavíte na odpor systému. To jsem věděl tutově.“
Proto v noci McMurphyho zadusí polštářem a sám uteče pryč z ústavu, aby se vrátil zpět do svého rodného kraje, kde vyrůstal a kde žili jeho předci než je odtud vytlačila americká vláda. „Ale hlavně jsem chtěl znova vidět ten kraj kolem vodopádů, abych si ho zas osvěžil v paměti. Dlouho jsem byl pryč.“


Závěr

Ken Kesey ve svém románu upozorňuje na nebezpečí moderní civilizace, která se snaží odstranit individualitu člověka. Prostředí ústavu pro choromyslné, které Ken Kesey poznal z osobní zkušenosti, když v něm na čas pracoval, je v knize zobrazeno jako svět, kde je s lidmi manipulováno tak, aby fungovali jako dokonale seřízený stroj. Všudypřítomný mocenský systém dostává přesný tvar v představách vypravěče Bromdena, který ho vidí jako Kombajn – monstrum v podobě mechanického pavouka, jenž svými chapadly mění lidi na nesamostatné a závislé roboty. Vyprávěním příběhu se prolínají Bromdenovi halucinační vize, proto je někdy obtížné nalézt hranici mezi halucinací a skutečností.